Dr. Ivan Černohorský
Před časem jsem si všiml něčeho zvláštního u jednoho svého dlouholetého kamaráda ze studií.
Je to úspěšný podnikatel a jednou za rok spolu trávíme víkend, který je směsí brainstormingu, dlouhých debat a výletů. Tentokrát s námi ale byl vlastně ještě někdo třetí.
Jeho AI asistentka.
Dal jí ženské jméno a používá ji téměř jako virtuální spolupracovnici. Když se rozhodujeme, kam jít na kávu, zeptá se jí. Když vybíráme restauraci, zeptá se jí. Když diskutujeme nějaký podnikatelský problém, konzultuje ho s ní. Prakticky žádné důležitější rozhodnutí neudělá, aniž by si nejdříve vyslechl její doporučení.
Na první pohled je to dokonale racionální.
Proč chodit do náhodné kavárny, když mi AI během několika sekund najde tu nejlépe hodnocenou? Proč ztrácet čas slepou uličkou, když mi může předem doporučit nejlepší variantu?
Jenže během toho víkendu jsem si začal všímat i opačné strany této efektivity.
Ubývalo náhody.
Ubývalo spontánních rozhodnutí.
Ubývalo situací typu: „Nevím, pojďme se tam prostě podívat.“
A možná ubývalo i něčeho důležitějšího – explorace neznámého.
Jeho žena si prý dokonce občas stěžuje, že s virtuální asistentkou tráví více času než s ní. Říká to napůl žertem, ale právě ten žert vystihuje něco, co budeme podle mě řešit stále častěji.
AI už totiž není jen nástroj, který nám pomáhá psát texty nebo hledat informace.
Začíná vstupovat mezi nás a svět.
Mezi otázku a naše vlastní přemýšlení.
Mezi nejistotu a rozhodnutí.
A někdy dokonce mezi dva lidi.
To samo o sobě nemusí být špatně. AI může naši komunikaci i rozhodování výrazně zlepšit.
Otázka ale zní:
Kde končí pomoc a začíná nahrazování schopností a zkušeností, které bychom si možná měli zachovat sami?
A ještě konkrétněji:
Co se stane s lidskou komunikací, pokud stále větší část přemýšlení, rozhodování a dokonce vztahové práce začneme delegovat na stroje?
AI je výborná v odpovědi na otázku „která kavárna je nejlepší?“. Jenže velká část života nevzniká výběrem nejlepší známé varianty, ale tím, že zkusíme něco, o čem jsme předem nevěděli, zda to bude dobré.
To je vlastně velmi blízké koučinku: cílem není vždy optimalizovat známé možnosti, ale někdy vytvořit možnost, která na začátku rozhovoru ještě vůbec neexistovala.
Co nám deset let nového výzkumu říká o naslouchání, řeči těla, vztazích a komunikaci v době umělé inteligence
O komunikaci píšu už více než deset let.
Když jsem s koučinkem začínal, fascinovala mě řeč těla, neverbální komunikace, aktivní naslouchání nebo tehdy velmi populární výzkumy takzvaných „power poses“. Stejně jako mnoho dalších lidí jsem se snažil pochopit, co můžeme z chování druhého člověka vyčíst a jak můžeme vlastní komunikaci zlepšit.
Některé tehdejší poznatky obstály překvapivě dobře. Jiné výrazně méně.
A mezitím do mezilidské komunikace vstoupil faktor, který jsme před deseti nebo patnácti lety nemuseli řešit: generativní umělá inteligence.
Dnes dokáže AI během několika sekund napsat zdvořilý e-mail, omluvu partnerovi, motivační projev manažera, empatickou odpověď zaměstnanci nebo otázky pro koučovací rozhovor.
To vyvolává zajímavou otázku:
Co vlastně zůstává specificky lidského na komunikaci ve světě, kde stroj dokáže produkovat slova rychleji, dokonaleji a někdy i empatičtěji než my?
Výzkum posledních deseti let nabízí překvapivou odpověď. Čím snadnější je produkovat slova, tím větší hodnotu získává něco úplně jiného:
A právě zde se moderní výzkum komunikace velmi zajímavě potkává s koučinkem a leadershipem.
1. Od „čtení lidí“ ke společnému vytváření významu
Ještě před několika desetiletími dominovala populární psychologii komunikace představa, že lidské tělo vysílá relativně jednoznačné signály.
Z výrazu tváře, držení těla, gest nebo očního kontaktu bychom tedy měli být schopni vyčíst, co člověk skutečně cítí.
I já jsem ve starších článcích psal o významu řeči těla a o tom, kolik toho mohou neverbální signály „prozradit“.
Dnes bych byl mnohem opatrnější.
Velký přehled výzkumu vedený Lisou Feldman Barrett ukázal, že například výraz tváře nelze chápat jako jednoduchý slovník emocí. Lidé se skutečně při radosti častěji usmívají, při hněvu se mohou mračit a při smutku vypadat sklesle. Variabilita je ale obrovská.
Stejný výraz může podle člověka, kultury a situace znamenat něco úplně jiného.
Zamračený obličej může znamenat hněv. Ale také intenzivní soustředění, bolest, nepříjemné světlo nebo jednoduše charakteristický výraz konkrétního člověka.
To neznamená, že neverbální komunikace přestala být důležitá. Znamená to něco podstatně zajímavějšího:
neverbální signály nejsou hotovou odpovědí. Jsou informací, která získává význam teprve v kontextu.
Pro koučink, leadership nebo partnerskou komunikaci z toho plyne zásadní posun.
Starší přístup mohl znít: „Vidím, že máte zkřížené ruce. Jste defenzivní.“
Dnešní přístup zní: „Všiml jsem si, že jste se teď stáhl a zmlkl. Co se právě děje?“
V prvním případě člověka interpretujeme.
Ve druhém případě formulujeme hypotézu a necháváme její význam určit člověka samotného.
A to je nejen vědecky opatrnější. Je to také mnohem blíže dobrému koučinku.
2. Některé staré poznatky potřebují aktualizaci. Naslouchání mezi ně ale nepatří
Když jsem v roce 2016 psal článek o aktivním a reflektivním naslouchání, napsal jsem mimo jiné:
„Svým aktivním nasloucháním můžeme druhému pomoci uspořádat si myšlenky tak, aby nakonec sám došel k řešení.“
Dnes bych tuto větu ponechal a mohl bych k ní přidat mnohem více vědeckých důkazů.
Velká metaanalýza publikovaná v Journal of Business and Psychology shrnula 664 efektů a více než 400 000 pozorování. Vnímaná kvalita naslouchání byla spojena především s kvalitou vztahů, ale také s pracovními výsledky, kognitivními procesy a emocemi zaměstnanců.
A ještě zajímavější jsou experimentální studie, které ukazují, že kvalitní naslouchání může snižovat defenzivitu člověka a zvyšovat jeho ochotu zkoumat vlastní postoje.
To zásadně mění pohled na komunikaci. Naslouchání není jen společenská zdvořilost. Není to ani pasivní čekání, než druhý domluví.
Kvalita pozornosti jednoho člověka může ovlivnit kvalitu přemýšlení druhého.
Pro kouče je to samozřejmě známý princip. Ale jeho význam rychle roste i v leadershipu.
Asi nebude nejcennějším manažerem člověk, který dokáže na každou otázku okamžitě odpovědět.
Může jím být člověk, v jehož přítomnosti začínají ostatní lépe přemýšlet.
3. Otázky nestačí. Rozhoduje i to, proč se ptáme
Totéž platí pro otázky. Často se domníváme, že se ptáme především proto, abychom získali informace.
Výzkum ale ukazuje, že otázky mají ještě jednu důležitou funkci:
signalizují druhému člověku, že mu věnujeme pozornost.
Zvláště účinné jsou takzvané follow-up questions – otázky, které skutečně navazují na to, co člověk právě řekl. Lidé, kteří je pokládají, jsou svými komunikačními partnery vnímáni jako responzivnější a často i sympatičtější.
Rozdíl je jednoduchý. Můžeme mít připravený seznam skvělých otázek. A můžeme přitom druhému vůbec nenaslouchat.
Nebo můžeme položit obyčejnou otázku, která přesně naváže na jeho předchozí větu. Právě druhá varianta člověku signalizuje:
Slyším tě. Přemýšlím o tom, co říkáš. Zajímá mě to.
Michael Gervais, psycholog, který dlouhodobě pracuje s vrcholovými sportovci, manažery a lidmi pohybujícími se ve vysoce náročných prostředích, zdůrazňuje ještě jednu věc:
autentický zájem o člověka před námi.
Nejde pouze o techniku aktivního naslouchání. Jde o vnitřní postoj:
Jsem tady pro tebe. Poslouchám tě. Dívám se. Vnímám. Snažím se porozumět.
To je podstatný rozdíl. Techniku lze napodobit. Mohu přikyvovat, udržovat oční kontakt, parafrázovat a pokládat otevřené otázky – a přesto ve skutečnosti čekat jen na příležitost, kdy prosadím svůj vlastní názor.
Druhý člověk často tento rozdíl pozná.
Možná proto bychom měli vedle aktivního naslouchání mluvit také o autentickém zájmu.
Dobrá otázka totiž není kouzelná svou formulací. Její kvalita vzniká kombinací pozornosti, zvědavosti a skutečné ochoty nechat se odpovědí druhého člověka ovlivnit.
To je důležité i pro koučink.
Dobrý koučovací rozhovor není série „silných koučovacích otázek“. Je to vztah, ve kterém otázka vzniká z toho, co se právě odehrává mezi dvěma lidmi.
4. Technika nestačí: vztah je součástí výsledku
Právě zde se komunikace dotýká ještě hlubšího tématu.
Vztahu.
Jedny z nejzajímavějších důkazů pocházejí z výzkumu psychoterapie.
Po desetiletí se vedou diskuse o tom, která terapeutická metoda je nejúčinnější – kognitivně-behaviorální, psychodynamická, humanistická nebo některá z mnoha dalších.
Výzkum ale opakovaně ukazuje, že výsledek terapie není možné vysvětlit pouze použitou metodou.
Velkou roli hraje terapeutická aliance – kvalita pracovního a lidského vztahu mezi terapeutem a klientem.
Pracovní skupina Americké psychologické asociace shrnula sérii metaanalýz vztahových faktorů v psychoterapii. Mezi faktory s nejsilnější empirickou podporou patřily terapeutická aliance, spolupráce, shoda na cílech terapie, empatie, pozitivní respekt a průběžná práce se zpětnou vazbou klienta.
Vztah tedy není jen příjemným obalem, ve kterém se odehrává „skutečná“ odborná intervence. Je součástí samotné intervence.
To je důležité i z hlediska koučinku a leadershipu.
Samozřejmě nemůžeme jednoduše přenášet výsledky psychoterapie na koučování nebo řízení lidí. Jsou to odlišné disciplíny a pracují s jinými cíli.
Princip je ale těžké přehlédnout.
Člověk nereaguje pouze na to, co mu říkáme. Reaguje také na to, kdo mu to říká, jaký mezi nimi existuje vztah a zda věří jeho záměru.
Stejná otázka může od jednoho člověka působit jako autentická zvědavost. Od jiného jako manipulace.
Stejná zpětná vazba může být v jednom vztahu vnímána jako pomoc. V jiném jako útok.
A stejná výzva k větší odpovědnosti může být od důvěryhodného lídra motivující, zatímco od člověka, kterému nevěříme, vyvolá obranu.
To možná vysvětluje i něco, co někdy přehlížíme při výuce komunikačních dovedností.
Učíme techniky jako:
otevřené otázky,
parafrázování,
zpětnou vazbu,
oční kontakt,
aktivní naslouchání.
Ale bez autentického zájmu a důvěryhodného vztahu se z nich snadno stane komunikační divadlo.
Člověk formálně dělá všechno správně. A přesto rozhovor nefunguje.
Moderní výzkum psychoterapeutického vztahu proto nabízí důležitou připomínku i pro jiné oblasti lidské komunikace:
Lidé nepotřebují pouze pocit, že jsme zvládli správnou komunikační techniku. Potřebují mít důvod věřit, že nám skutečně záleží na tom, co se s nimi děje.
A právě z takového vztahu může vzniknout něco dalšího, co je pro moderní týmy, rodiny i společnost stále důležitější: schopnost bezpečně nesouhlasit.
5. Rozhovor není střídání dvou monologů
Když jsem před lety učil komunikaci, používal jsem jednoduchý model vysílače a přijímače.
Na jedné straně je člověk, který má určitou myšlenku a emoční stav. Ty musí nějak převést do slov, tónu hlasu, výrazu a chování. Na druhé straně je příjemce, který toto sdělení zachytí, interpretuje a vytvoří si vlastní představu o tom, co druhý člověk chtěl říct.
Už tento jednoduchý model dobře ukazoval, kolik chyb může během komunikace vzniknout. Slova mohou mít pro různé lidi různý význam. Člověk nemusí přesně rozumět ani vlastním myšlenkám a emocím, natož je přesně vyjádřit.
Někdy mluvíme nepřímo, „chodíme kolem horké kaše“, něco naznačujeme nebo část skutečného významu záměrně či nevědomě skrýváme.
A příjemce navíc sdělení nevnímá neutrálně. Interpretuje ho prostřednictvím vlastních zkušeností, očekávání, momentálního emočního stavu a vztahu k člověku, který před ním stojí.
Výsledek může vypadat přibližně takto:
Co chci říct → co skutečně řeknu a jak se při tom chovám → co druhý zachytí → jak si to interpretuje.
Dříve jsem tento proces popisoval jako určité „šifrování“ a „dekódování“ zprávy.
Dnes bych tento model ještě o něco zpřesnil. Neexistuje totiž pouze hotový význam, který jeden člověk zabalí do slov a druhý ho musí správně rozbalit.
Význam během rozhovoru do určité míry společně vytváříme.
Člověk A něco myslí. Něco řekne. Člověk B něco slyší. Tomu přisoudí význam na základě vlastního kontextu. A potom reaguje nikoli přímo na původní myšlenku člověka A, ale na svou interpretaci této myšlenky.
Na tuto reakci následně reaguje člověk A. A během několika vět už může vzniknout dynamika, kterou na začátku nezamýšlel ani jeden z nich.
Proto jsou parafrázování, ověřování porozumění a navazující otázky mnohem víc než komunikační kosmetika.
„Rozumím tomu správně, že…?“
„Když říkáš X, co tím přesně myslíš?“
„Co je pro tebe na tomhle nejdůležitější?“
Nejde jen o to „správně dekódovat“ druhého člověka.
Jde o průběžné slaďování významu, který mezi námi vzniká.
Zajímavý posun v tomto chápání komunikace přinesly také nové neurovědecké metody.
Tradiční neurověda dlouho studovala člověka izolovaně. Jeden člověk seděl v laboratoři nebo ležel ve skeneru a vědci zkoumali, co se děje v jeho mozku. Jenže skutečná komunikace neprobíhá v izolaci.
Proto se v posledních letech rozvíjí takzvaný hyperscanning – současné sledování mozkové aktivity více lidí během interakce.
Metaanalýza 41 studií zahrnujících 1 326 týmů zjistila pozitivní vztah mezi mezimozkovou synchronizací, týmovými procesy a týmovým výkonem.
Samozřejmě z toho nemůžeme udělat jednoduchý návod typu „synchronizujte mozky a tým bude fungovat“. Výzkum je stále relativně mladý. Podporuje ale důležitou změnu perspektivy:
komunikace není prostý přenos informace z mozku A do mozku B, je to dynamický systém.
Jedna reakce mění reakci druhého člověka, která následně mění nás.
Tempo řeči, pauzy, hlas, pohled, otázky, emoční stav, předchozí zkušenosti i naše očekávání společně vytvářejí další průběh interakce.
A právě proto může být dobrý rozhovor tak odlišný od dvou střídajících se monologů. V monologu čekáme, až druhý domluví, abychom mohli pokračovat ve své vlastní myšlenkové linii.
V dialogu dovolujeme tomu, co druhý říká, aby změnilo naši další reakci. To je velmi důležité i pro koučování. Kouč není neutrální zařízení, do kterého klient vloží problém a dostane otázku.
Je součástí systému, který společně s klientem vzniká. Jeho pozornost, zvědavost, tón hlasu, ticho, otázky i způsob, jakým reaguje na to, co právě slyší, ovlivňují další klientovo přemýšlení.
Možná právě proto není možné kvalitní koučovací rozhovor redukovat na soubor správných otázek.
Otázka není izolovaný nástroj. Je součástí vztahu a dialogu, který se v daném okamžiku vytváří.
6. Technologie: Jsme neustále ve spojení a přitom si přestáváme věnovat pozornost
Technologie nám přinesly největší možnosti komunikace v lidské historii. A zároveň vytvořily zvláštní paradox.
Můžeme být neustále spojeni s lidmi na druhé straně planety a současně ignorovat člověka sedícího půl metru od nás.
Pro tento jev vznikl výraz phubbing – spojení slov phone a snubbing (ignorování, přehlížení).
Jde o situaci, kdy během interakce s člověkem věnujeme pozornost telefonu. Na první pohled banální problém. Výzkum však ukazuje něco jiného.
Metaanalýza partnerského phubbingu zjistila negativní souvislost s partnerskou spokojeností, kvalitou vztahu, intimitou a vnímanou responzivitou partnera a pozitivní vztah s konflikty.
Ještě zajímavější je situace u rodičů.
Metaanalýza 42 studií s více než 56 000 dětmi zjistila souvislost rodičovského phubbingu s vyššími internalizovanými a externalizovanými problémy a nižší sociálně-emoční kompetencí a sebepojetím dětí. Většina těchto dat je observační, takže bychom z nich neměli jednoduše vyvozovat přímou kauzalitu. Vazba je ale dostatečně konzistentní na to, abychom ji brali vážně.
Možná totiž podceňujeme jednu základní komunikační zprávu:
Pozornost sama je sdělení.
Když uprostřed rozhovoru opakovaně kontroluji telefon, nemusím říci jediné negativní slovo. Druhému sděluji:
Teď existuje něco důležitějšího než ty.
A dítě tuto informaci nepotřebuje pochopit intelektuálně. Zažívá ji.
7. Ani Zoom není totéž co osobní kontakt. To ale neznamená návrat do minulosti
Podobně bychom neměli sklouznout k jednoduchému závěru, že virtuální komunikace je špatná a osobní komunikace dobrá.
Výzkum ukazuje zajímavější obraz.
V experimentu publikovaném v časopise Nature vytvářely dvojice komunikující prostřednictvím videokonference méně kreativních nápadů než dvojice pracující ve stejné místnosti.
Při výběru nejlepšího nápadu však videokonferenční dvojice horší nebyly.
Jedním z vysvětlení je, že obrazovka zužuje vizuální a následně i kognitivní pozornost.
Praktická otázka tedy nezní: Remote nebo kancelář?
Měla by znít: Jaký komunikační kanál je nejlepší pro konkrétní úkol?
Předání informací? ➡️ Možná stačí text.
Krátká koordinace? ➡️ Asynchronní komunikace může být efektivnější než další meeting.
Brainstorming? ➡️ Možná stojí za to dostat lidi do jedné místnosti.
Citlivá zpětná vazba, konflikt, strategická diskuse nebo budování nového týmu? ➡️ Tam může bohatost osobního kontaktu získávat podstatně vyšší hodnotu.
Technologie nemusíme odmítat. Musíme se naučit designovat komunikaci podle účelu, místo abychom používali jeden kanál na všechno.
8. A pak přišla umělá inteligence
Smartphone a videokonference změnily prostředí, ve kterém komunikujeme.
Generativní AI mění něco ještě hlubšího. Vstupuje totiž přímo do obsahu komunikace.
Už nám pouze nepřenáší zprávu. Pomáhá ji formulovat. Nebo ji vytvoří celou.
To může být mimořádně užitečné.
Experiment s AI systémem HAILEY například ukázal, že když umělá inteligence v reálném čase pomáhala lidem formulovat empatické odpovědi v peer-to-peer psychologické podpoře, zvýšila se konverzační empatie celkově o 19,6 %. U lidí, kteří sami uváděli, že mají s empatickými reakcemi problém, byl nárůst ještě výraznější.
To je důležitý poznatek.
AI nemusí lidskou komunikaci ničit. Může ji zlepšovat.
- Může mě upozornit, že můj e-mail působí agresivněji, než jsem zamýšlel.
- Může mi pomoci připravit obtížný rozhovor.
- Může mi nabídnout alternativní perspektivu.
- Může manažerovi pomoci přeformulovat necitlivou zpětnou vazbu.
- Může být trenažérem komunikace.
Problém začíná jinde: Když AI nepoužíváme k tomu, aby nám pomohla lépe komunikovat, ale necháme ji komunikovat místo nás.
9. AI jako pomocník, nebo jako náhrada vztahu?
Představte si, že se pohádáte s partnerem.
Otevřete ChatGPT a napíšete: „Napiš mi empatickou omluvu manželce.“
Za několik sekund dostanete pravděpodobně velmi kvalitní text.
Možná lepší, než byste napsali sami.
Ale kdo se vlastně omluvil?
Vy?
Nebo algoritmus?
Právě tady se objevuje nový problém, který filozofická literatura označuje jako second-person authenticity – autenticitu vztahu mezi dvěma lidmi zprostředkovaného AI.
Na výsledném textu totiž nezáleží pouze jako na přenosu informace.
Součástí omluvy je i skutečnost, že člověk musel přemýšlet o tom, co udělal, formulovat to, vystavit se zranitelnosti a nést emocionální náklady celé situace.
Když tento proces outsourcujeme, může zůstat perfektní text.
Ale může zmizet část vztahové práce.
Podobný efekt začínají ukazovat i experimenty.
Studie leadershipové komunikace z roku 2026 zjistila, že když AI pouze pomáhala s formulací zprávy, hodnocení lídra se významně nezhoršovalo. Pokud však celé feedbackové sdělení vytvořila AI, příjemci hodnotili komunikaci jako méně empatickou a lídra jako méně důvěryhodného.
To vede k jednoduchému principu:
AI může pomáhat člověku komunikovat lépe. Neměla by za něj vytvářet vztah.
10. Co se stane, když AI začne nahrazovat i komunikačního partnera?
Ještě o krok dál jsou takzvaní AI companions. Jejich schopnost vytvářet pocit vztahu už není sci-fi.
V roce 2026 publikoval Nature Human Behaviour studii uživatelů AI companions, která ukazuje, že někteří lidé vytvářejí k chatbotům skutečně silná vztahová pouta.
Další studie publikovaná v září 2026 sledovala reakce uživatelů na změny AI systémů. U části uživatelů se při narušení kontinuity jejich AI „partnera“ objevovaly reakce připomínající separační distress a ztrátu vztahu.
To neznamená, že AI companionship je nutně špatně.
Pro osamělého člověka může být rozhovor s AI skutečně lepší než žádná komunikace.
Jenže nová experimentální data zároveň ukazují hranici.
V experimentu z roku 2026 komunikovali vysokoškoláci dva týdny buď s velmi podpůrným chatbotem, nebo s náhodně vybraným lidským spolužákem.
Každodenní komunikace s náhodným člověkem snížila osamělost více než rozhovory s chatbotem, přestože byl chatbot navržen tak, aby byl konzistentně podporující.
Možná právě nedokonalost druhých lidí vytváří něco, co nelze snadno simulovat:
Skutečný člověk má vlastní potřeby.
Nesouhlasí s námi.
Někdy nám nerozumí.
Je unavený.
Musíme se přizpůsobovat.
Opravovat nedorozumění.
Vyjednávat.
Omlouvat se.
Odpouštět.
Právě tím se učíme vztahy.
Dokonale responzivní AI může být příjemnější komunikační partner, ale možná právě proto není dokonalým trenažérem lidského soužití.
11. Čím dokonalejší bude AI, tím důležitější bude lidská komunikační nedokonalost
Tady se dostáváme k paradoxu celé současné situace.
AI dramaticky snižuje cenu produkce slov.
Dobře formulovaný e-mail, prezentace, zpráva nebo argument už nebudou vzácností.
Během několika sekund jich můžeme vytvořit deset.
Co se tedy stává vzácným?
- Skutečná pozornost.
- Zvědavost.
- Schopnost vydržet ticho.
- Ochota změnit názor.
- Schopnost položit otázku, na kterou předem neznám odpověď.
- Odvaha vyslovit něco nepříjemného.
- Ochota naslouchat i člověku, se kterým nesouhlasím.
A především schopnost být v rozhovoru skutečně přítomen.
To jsou kompetence, které byly důležité vždy.
Ve světě generativní AI však mohou být ještě cennější.
12. Co s tím můžeme dělat?
Nevidím řešení v návratu do světa bez technologií. Ten už neexistuje.
Potřebujeme se naučit technologie používat tak, aby rozšiřovaly naše schopnosti, nikoliv aby je postupně nahrazovaly.
V rodině: chraňme společnou pozornost
Možná nepotřebujeme složitá pravidla digitálního detoxu.
Můžeme začít jednodušší otázkou:
Které okamžiky našeho dne chceme chránit před konkurencí telefonu?
Večeře?
Rozhovor po příchodu domů?
Prvních dvacet minut po návratu dítěte ze školy?
Konflikt s partnerem?
Pozornost je omezený zdroj a zároveň jeden z nejsilnějších vztahových signálů, které máme k dispozici.
Můžeme také méně interpretovat a více se ptát.
Místo:
„Ty jsi naštvaný.“
zkusit:
„Zdáš se mi dnes nějak zamlklý. Děje se něco?“
Rozdíl je malý jazykově.
Ale obrovský vztahově.
Ve škole: AI jako lešení, ne jako výrobna odpovědí
Ve vzdělávání je pravděpodobně marné soutěžit s AI v produkci informací.
Podstatnější otázkou bude:
Co se má odehrávat v hlavě studenta předtím, během a poté, co AI použije?
Slabé použití: „Napiš mi esej o francouzské revoluci.“
Silnější použití: „Polož mi pět otázek, které prověří, jestli rozumím příčinám francouzské revoluce.“
Nebo:
„Zpochybni moje vysvětlení.“
„Najdi v mém argumentu slabinu.“
„Navrhni opačnou perspektivu.“
„Neposkytuj mi odpověď. Veď mě otázkami.“
AI může dramaticky rozšířit možnosti vzdělávání, pokud ji používáme jako scaffolding – lešení pro vlastní myšlení.
Pokud ji používáme jako jeho náhradu, trénujeme především jednu kompetenci: schopnost nechat myslet někoho jiného.
Ve firmách: méně komunikace nemusí znamenat horší komunikaci
Řada organizací dnes netrpí nedostatkem komunikace.
Trpí jejím nadbytkem.
Meetingy, Slack, Teams, e-maily, notifikace, videokonference a další komunikační kanály vytvářejí dojem permanentní spolupráce.
Ale množství komunikačních interakcí není totéž jako jejich kvalita.
Lídři mohou začít jednoduššími otázkami:
- Musí být tato informace vůbec synchronní?
- Musí kvůli ní vzniknout meeting?
- Je toto téma vhodné pro e-mail, videohovor, nebo osobní rozhovor?
- Je tento problém skutečně informační, nebo vztahový?
A ještě důležitější otázka:
Když se mnou zaměstnanec mluví, vytvářím prostor, ve kterém může skutečně přemýšlet a říkat i věci, které nechci slyšet?
Právě tady se propojuje aktivní naslouchání, psychologické bezpečí, koučovací leadership a kvalitní zpětná vazba.
13. Možná jsme komunikační dovednosti dlouho chápali příliš úzce
Komunikační dovednosti jsme tradičně spojovali především se schopností dobře mluvit.
Prezentovat.
Argumentovat.
Přesvědčovat.
Vystupovat sebevědomě.
Číst řeč těla.
To všechno má své místo.
Ale moderní výzkum ukazuje, že stejně významná – a možná stále významnější – je opačná sada schopností:
Výzkum takzvané emoční granularity (schopnost jemněji rozlišovat a pojmenovávat vlastní emoční stavy) například ukazuje, že souvisí s řadou ukazatelů lepšího psychologického a sociálního fungování. Přehled z roku 2025 shrnul 98 odborných studií na toto téma.
Nestačí tedy vědět, že „jsem ve stresu“.
Možná jsem nejistý.
Zklamaný.
Zahanbený.
Přetížený.
Rozzlobený.
Bezmocný.
Mám strach.
Každý z těchto stavů může vyžadovat jinou reakci. Jazyk není jen nástroj, kterým popisujeme realitu. Pomáhá nám ji rozlišovat.
14. A právě zde se moderní výzkum komunikace potkává s koučinkem
Když jsem před lety začínal psát o aktivním naslouchání, vnímal jsem je především jako důležitou komunikační techniku.
Dnes bych šel dál. Koučování totiž stojí na velmi zvláštní myšlence:
Nemusím vám dát odpověď, abych vám pomohl.
Mohu vytvořit takovou kvalitu rozhovoru, že začnete jinak přemýšlet sami.
To je v době generativní AI překvapivě aktuální.
AI dramaticky snižuje hodnotu samotné schopnosti produkovat odpovědi.
Odpověď dnes často získáme během několika sekund.
Tím ale může paradoxně růst hodnota jiných schopností:
- správně formulovat problém,
- poznat, že řešíme špatnou otázku,
- odhalit vlastní předpoklady,
- vidět situaci z více perspektiv,
- vydržet nejistotu,
- a položit další otázku.
Možná tedy AI neučiní kvalitní lidskou komunikaci a koučink méně důležitými.
Možná jen mnohem jasněji ukáže, co na nich bylo hodnotné od samého začátku.
Od umění mluvit k umění vytvářet prostor
Technologie se budou dál zlepšovat. AI bude psát přirozeněji. Bude lépe rozpoznávat kontext. Bude pravděpodobně působit empatičtěji, trpělivěji a pozorněji.
Nemá příliš smysl soutěžit s ní v tom, kdo rychleji vytvoří dokonale formulovaný text.
Můžeme ale rozvíjet něco jiného:
Možná právě toto bude jedna z nejdůležitějších komunikačních kompetencí éry umělé inteligence:
neumět jen dobře mluvit, ale vytvářet prostor, ve kterém mohou druzí dobře přemýšlet.
Pokud vás téma zajímá hlouběji: Lisa Feldman Barrett – How Emotions Are Made: The Secret Life of the Brain, 2017; Edmondson – The Fearless Organization; Turkle – Reclaiming Conversation; Kluger & Itzchakov – The Power of Listening at Work; Hancock, Naaman & Levy – AI-Mediated Communication.
KONFERENCE: ZDRAVÍ V SOUVISLOSTECH
Konference Zdraví v souvislostech propojuje pohledy lékařů a odborníků na fyzioterapii, sport, výživu a koučink.
ICF Level 2 akreditovaný kurz koučinku
Komplexní výcvik pro budoucí profesionální kouče, manažery, HR specialisty, konzultanty a všechny, kteří chtějí umět vést rozhovory, jež pomáhají lidem přemýšlet, rozhodovat se a iniciovat změny ve svém životě.
Online kurz koučinku Mindset Coaching®
OnlineMindset Coaching® je online kurz mentálního koučinku, který od roku 2014 absolvovaly tisíce účastníků v České republice. Kurz pokrývá základy koučinkové metodologie, psychologii změny, práci s cíli a mentální dovednosti — formou 60 hodin e-learningu na platformě Moodle s časově neomezeným přístupem. Po úspěšném absolvování závěrečného testu získáte certifikát Mindset Coach®. Garantem kurzu je Dr. Ivan Černohorský, ACC, zakladatel Mindset Academy — ICF a MŠMT akreditované vzdělávací instituce působící od roku 2011.
Leadership & Team Coaching Program
OnlinePraktický online kurz leadershipu, který vám pomůže vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí převzít odpovědnost a samostatně řešit nejednoznačné problémy v situacích vyznačujících se nejistotou a rostoucí komplexitou.
Health Coaching – Online kurz koučinku zdraví a životního stylu
OnlineHealth Coaching od Mindset Academy je online kurz koučinkových dovedností zaměřený na změnu životního stylu a prevenci civilizačních chorob. Kurz vytvořil Dr. Ivan Černohorský, PCC — zakladatel Mindset Academy, která vzdělává kouče od roku 2011. Program kombinuje psychologii změny, behaviorální vědu a fyziologický základ, který většina koučovacích kurzů opomíjí. Absolventi získají certifikát Mindset Coach a okamžitě použitelné nástroje pro práci s klienty v oblasti zdraví a životního stylu.
Kurz týmového koučinku: Advanced Team & Leadership Coaching Program
Kurz týmového koučinku Advanced Team & Leadership Coaching Program je pokročilý rozvojový program pro ty, kdo chtějí porozumět týmům do větší hloubky a naučit se pracovat s jejich dynamikou, vztahy, napětím, důvěrou i kolektivní odpovědností.
Health Coaching – kurz koučinku zdraví a životního stylu
Prezenční kurz pro všechny, kdo chtějí profesionálně provázet druhé (i sebe) trvalou změnou životního stylu. Kurz propojuje koučinkovou metodologii, behaviorální psychologii a fyziologii — protože informace samy o sobě chování nemění.
Každý z deseti workshopů kombinuje odborný výklad s praktickým nácvikem koučinku ve dvojicích a trojicích pod supervizí. Absolvování kurzu vede zpravidla u všech účastníků k výrazným změnám vlastního životního stylu — praktická aplikace začíná vždy od sebe.
Finanční koučink: CBFC Program – Kognitivně behaviorální finanční koučink
OnlineVaši klienti nejednají podle čísel, ale podle emocí. Naučte se ovládat těch 80 % úspěchu, které matematika nevyřeší. Staňte se držitelem CBFC® — první české profesní certifikace v kognitivně behaviorálním finančním koučinku. Překonejte propast mezi „vím, co mám dělat“ a „skutečně to dělám“.
Interaktivní online kurz koučinku Mindset Coaching® s AI koučem
OnlineInteraktivní kurz koučinku Mindset Coaching® je pokročilý online kurz koučinku s integrovaným AI asistentem-koučem, který poskytuje zpětnou vazbu na cvičení a umožňuje realistický trénink koučovacích rozhovorů. Kurz pokrývá trénink všech 8 ICF klíčových kompetencí koučinku, neurovědu myšlení, emoční inteligenci a koučovací modely — formou 50 videí, případových studií a interaktivních cvičení. Po absolvování získáte certifikát Master Mindset Coach®. Garantem kurzu je Dr. Ivan Černohorský, ACC, zakladatel Mindset Academy — ICF a MŠMT akreditované vzdělávací instituce působící od roku 2011.
ICF Level 2 akreditovaný kurz koučinku
Komplexní výcvik pro budoucí profesionální kouče, manažery, HR specialisty, konzultanty a všechny, kteří chtějí umět vést rozhovory, jež pomáhají lidem přemýšlet, rozhodovat se a iniciovat změny ve svém životě.
Mentální koučink ve sportu – Online Program
OnlinePraktický online kurz sportovní psychologie a mentálního tréninku pro sportovce, trenéry i rodiče mladých sportovců. Kurz propojuje vědu o výkonu, sportovní psychologii a koučovací praxi. Nezůstává u teorie: každý modul obsahuje konkrétní protokoly, cvičení a podněty pro použití na nejbližším tréninku nebo závodě.
Team & Leadership Coaching Workshop
Workshop se soustředí na nastavování cílů a vizí v leadershipu, vytváření bezpečného prostředí, budování kultury odpovědnosti, spolupráce a učení v situacích, které se vyznačují nejistotou, komplexitou, nejednoznačností a rychlými změnami.
Mezilidské vztahy a vliv na ostatní
OnlineCílem kurzu „Vztahy a vliv“ je rozvinout vaši schopnost porozumět lidem – i sobě – na hlubší úrovni, a díky tomu dosahovat většího vlivu bez manipulace.
Hlava, největší (ne)přítel člověka, 3. vydání (+ Koučinkový deník zdarma)
SklademPraktická kniha o tom, jak pracovat s vlastním myšlením, emocemi, sebedůvěrou a rozhodováním — bez motivačních zkratek a jednoduchých receptů.
Trénink asertivity – naučte se být asertivní za 22 dní
OnlineTento kurz vám pomůže lépe rozumět svým emocím, myšlenkám a reakcím – a díky tomu i lépe zvládat stres, komunikaci a změny v osobním i pracovním životě.
Mindset pro osobní růst
OnlineTento kurz vám pomůže lépe rozumět svým emocím, myšlenkám a reakcím – a díky tomu i lépe zvládat stres, komunikaci a změny v osobním i pracovním životě.
Koučinkový deník
SklademKoučinkový deník vás provede 52 týdny úkolů, kde postupně přepíšete své škodlivé mentální vzorce, osvojíte si prospěšné návyky a zlepšíte svou mentální odolnost
Modul 1 – Mindset Coaching®
OnlineSamostatná objednávka Modulu 1 je určena zejména pro toho, kdo si chce vyzkoušet, zda ho koučink a tento kurz zaujme a nechce hned investovat do celého kurzu, chce si platby rozložit na delší časový úsek, nebo ho zajímají pouze témata z Modulu 1.
Program pro radikální změnu životního stylu
SklademProgram pro radikální změnu je 26týdenní pracovní program Dr. Ivana Černohorského pro změnu životního stylu, metabolické zdraví a vědomou práci s biologickým věkem. Propojuje vysvětlení metabolismu, cukru, inzulinu, mikrobiomu, mitochondrií, půstů, pohybu, stresu a cirkadiánního rytmu s praktickým plánem, týdenní evidencí a sledováním pokroku. Není to rychlá dieta. Je to strukturovaný systém pro lidi, kteří chtějí pochopit své tělo a postupně změnit způsob, jakým žijí.
Modul 2 – Mindset Coaching® (Online)
OnlineSamostatná objednávka Modulu 2 je určena zejména pro toho, kdo si chce vyzkoušet, zda ho koučink a tento kurz zaujme a nechce hned investovat do celého kurzu, chce si platby rozložit na delší časový úsek, nebo ho zajímají pouze témata z Modulu 2.
Mindset – Koučinková cvičení, která změní vaše mentální nastavení
NedostupnéSoubor koučinkových cvičení, která z malých posunů mohou udělat velkou změnu. Ne každé zlepšení potřebuje revoluci. Někdy stačí jen malý šťouchanec – správná otázka ve správný čas.
Modul 3 – Mindset Coaching® – (Online)
OnlineSamostatná objednávka Modulu 3 je určena zejména pro toho, kdo si chce vyzkoušet, zda ho koučink a tento kurz zaujme a nechce hned investovat do celého kurzu, chce si platby rozložit na delší časový úsek, nebo ho zajímají pouze témata z Modulu 3.
Modul 4 (Texty a knihy ke kurzu) – Mindset Coaching® (Online)
OnlineSamostatná objednávka Modulu 1 je určena zejména pro toho, kdo si chce vyzkoušet, zda ho koučink a tento kurz zaujme a nechce hned investovat do celého kurzu, chce si platby rozložit na delší časový úsek, nebo ho zajímají pouze témata z Modulu 1.
MiNDSET Academy konference (záznam přednášek a diskusí)
Svět se mění rychleji, než kdy dřív – a my s ním. Tato konference propojuje vědu, psychologii, sport i osobní příběhy lidí, kteří proměnili tlak a nejistotu v růst, sílu a vnitřní klid.
Health Coaching – kurz koučinku zdraví a životního stylu
Prezenční kurz pro všechny, kdo chtějí profesionálně provázet druhé (i sebe) trvalou změnou životního stylu. Kurz propojuje koučinkovou metodologii, behaviorální psychologii a fyziologii — protože informace samy o sobě chování nemění.
Každý z deseti workshopů kombinuje odborný výklad s praktickým nácvikem koučinku ve dvojicích a trojicích pod supervizí. Absolvování kurzu vede zpravidla u všech účastníků k výrazným změnám vlastního životního stylu — praktická aplikace začíná vždy od sebe.
Týmový koučink: Advanced Team Leadership Coaching Program (AATC ICF)
Kurz týmového koučinku Advanced Team Leadership Coaching Program je pokročilý rozvojový program pro ty, kdo chtějí porozumět týmům do větší hloubky a naučit se pracovat s jejich dynamikou, vztahy, napětím, důvěrou i kolektivní odpovědností.
ICF akreditovaný kurz koučinku
Kurz koučinku Mindset Academy je ICF Level 1 a MŠMT akreditovaný vzdělávací program o rozsahu 121 hodin, který připravuje účastníky buď na práci profesionálního kouče, nebo na využití koučovacího přístupu v jiných profesích nebo v osobním životě.. Kombinuje 10 prezenčních workshopů v Praze s e-learningem a klade důraz na praktický nácvik koučovacích dovedností ve dvojicích a trojicích pod supervizí zkušených lektorů. Kurz vede Dr. Ivan Černohorský, ACC, zakladatel Mindset Academy s více než 20 lety zkušeností, a Mgr. Eva Rybková, PCC — ICF mentorka a Director of Education. Po absolvování kurzu a mentorských hodinách získáte Certificate of Completion ICF Level 1.
