Přeskočit na obsah

Kahneman & Tversky: Psychologie rozhodování

Dvě osoby jejiž mozky jsou propojené

Základy behaviorální ekonomie

Letos zemřelý americko-izraelský psycholog Daniel Kahneman a jeho kolega Amos Tverský změnili způsob, jakým přemýšlíme o lidském rozhodování. Jejich práce položila základy behaviorální ekonomie – spojení ekonomie a psychologie. Kahneman a Tversky se potkali v 60. letech na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. 

Ačkoli pocházeli z odlišného prostředí a měli různé povahy, jejich rozdílné přístupy se vzájemně doplňovaly a společně vytvořili průlomovou teorii o lidském rozhodování. Zatímco Tversky, rodilý Izraelec a bývalý vojenský hrdina, byl známý svým optimismem a přímočarostí, Kahneman, který přežil dětství během německé okupace Francie, byl zaměřený na detaily a náchylný k pesimismu.

Prospektová teorie

Navzdory tomu, že byli každý jiný – Tversky byl známý svou brilantní myslí a sebevědomím, zatímco Kahneman často pochyboval o vlastních nápadech – jejich rozdílné osobnosti vytvářely jedinečný tvůrčí proces. Každý jejich článek byl výsledkem hodin diskusí, kdy spolu neustále debatovali a zpochybňovali své nápady. V období mezi lety 1971 a 1979 publikovali své nejzásadnější práce o rozhodování a úsudku. Prospektová teorie (Prospect Theory), kterou Daniel Kahneman a Amos Tversky vyvinuli v 70. letech, je jedním z jejich nejznámějších přínosů v oblasti psychologie a ekonomie. Tato teorie zpochybňuje tradiční ekonomický model racionálního rozhodování a ukazuje, že lidé při volbě mezi zisky a ztrátami nevnímají hodnotu objektivně. Místo toho přikládají větší váhu potenciálním ztrátám než srovnatelným ziskům, což nazýváme averzí ke ztrátě. Lidé tedy často volí jistý, i když menší zisk, a zároveň se vyhýbají riziku ztráty, i když to může znamenat opomenutí potenciálně většího zisku. Prospektová teorie vysvětluje, proč se lidé rozhodují na základě vnímané hodnoty zisků a ztrát a ne na základě konečné hodnoty výsledku, což má důsledky v mnoha oblastech, od finančních investic po každodenní rozhodování. Tento model změnil způsob, jakým ekonomové a psychologové chápou rozhodování, a stal se klíčovým kamenem behaviorální ekonomie. Tento výzkum se stal základem pro udělení Nobelovy ceny v ekonomii, kterou v roce 2002 získal Kahneman (Tversky zemřel v roce 1996 a Nobelova cena se neuděluje posmrtně).

Jak jejich práce změnila pohled na rozhodování

Kahneman a Tversky ve svém výzkumu ukázali, že lidé se při rozhodování často odchylují od ideálního ekonomického modelu racionality. Místo toho, aby se vždy rozhodovali logicky a na základě informací, často používají zkratky – tzv. heuristiky. Tyto mentální zkratky jsou sice rychlé a efektivní, ale mohou vést k systematickým chybám v úsudku.

Jedním z jejich nejznámějších objevů je heuristika dostupnosti. Tato zkratka spočívá v tom, že lidé přeceňují pravděpodobnost událostí, které si snadno vybaví. Například média často informují o vraždách, a tak lidé mají tendenci přeceňovat pravděpodobnost vraždy ve srovnání s jinými typy úmrtí, jako jsou nemoci nebo sebevraždy, i když jsou mnohem častější.

„Myšlení, rychlé a pomalé“

Koncept izraelsko-amerického psychologa Daniela Kahnemana rychlé a pomalé myšlení vychází z toho, že máme 2 kognitivní systémy. Tyto programy jsme zdědili po našich dávných předcích.

Systém 1

Systém 1 (rychlé myšlení) je automat, který kontroluje situaci v naší mysli i kolem nás, předkládá nám návrhy, má téměř neomezenou kapacitu, běží bez námahy, ale je impulzivní, intuitivní, nedělá si starosti s logikou, pochyby nejsou v repertoáru Systému 1.

Systém 1 postupuje podle těchto pravidel: Kontext a nedávné zkušenosti mají největší váhu. Předhodí výsledek, který se zdá nejpravděpodobnější, nezná alternativy.

Intuice & Kreativita mají svůj původ v Systému 1. Ten funguje podstatně lépe, pokud jsme v bezpečí a v dobré náladě, může ale být vystaveni chybám v logice a chybným mentálním zkratkám.

Původ je patrně v evoluci. Pokud je vše OK = dobrá nálada, mohu si dovolit být uvolněný a dělat intuitivní a kreativní rozhodnutí (Systém 1 řídí).

Systém 2

Systém 2 spojujeme s vědomým, logickým uvažováním. Má velmi omezenou kapacitu, je pomalý, kontroluje návrhy ze systému 1. Člověk sám sebe identifikuje se systémem 2.

Nejistota a pochyby jsou doménou Systému 2. Systém 1 je základní evoluční program, který permanentně vyhodnocuje situaci a hlavní problémy, které organismus musí vyřešit, aby přežil:

  • Jaká je momentálně situace? Dobrá nebo špatná?
  • Je vše normální?
  • Jedná se o nějakou příležitost?
  • Je to přítel, nebo nepřítel?
  • Mám se přiblížit?
  • Hrozí mi nějaké nebezpečí?
  • Mám raději utéct?
  • Musím bojovat?

Pokud máme strach, jsme naštvaní nebo nešťastní, ztrácíme přístup k intuici a kreativitě, děláme ale méně logických chyb.

Vyskytují-li se problémy = obavy a strach: musím se mít na pozoru a dělat pouze logická a správná rozhodnutí (Systém 2 řídí).

Pokud je Systém 2 ale něčím zaměstnaný, uvěříme téměř všemu (nezapomeňme: Systém 2 má malou kapacitu a je líný).

Souhra obou systémů

  • Výchozím nastavením jsou zkratky Systému 1, protože jsme „kognitivní lakomci“. Použití menší mozkové kapacity pro jeden úkol ponechává větší mozkovou kapacitu pro jiné úkoly, které musí být dokončeny současně. Moderní život však často vyžaduje lepší volby, než jaké nabízejí zkratky Systému 1.
  • Systém 2 se snáze používá, když nejsme zatíženi velkou kognitivní a emocionální zátěží úkolů, které je třeba splnit současně. 
  • Je rozumnou volbou vybrat si rybu jako hlavní chod zkratkou podle Systému 1, když se nad vámi vznáší číšník a vaši spolustolovníci jsou netrpěliví. Ale výběr souboru podílových fondů pro investici bez zapojení Systemu 2 je chyba.

Dědictví, které zanechali

Práce Kahnemana a Tverskyho ovlivnila nejen psychologii a ekonomii, ale také medicínu, právo, veřejnou politiku a další obory. Jejich výzkum přinesl nový pohled na lidské rozhodování a ukázal, že naše úsudky a volby nejsou vždy dokonalé – často jsou systematicky zkreslené. Díky tomu, že tyto chyby jsou předvídatelné, mohou být využity k vytváření politik a nástrojů, které pomáhají lidem činit lepší rozhodnutí.

Portrétová fotografie Dr. Ivan Černohorský
Dr. Ivan Černohorský

Další články z blogu

autofagie a dlouhověkost: very old man

Autofagie a dlouhověkost

Autofagie je skutečný a důležitý „úklidový“ mechanismus našich buněk a její porucha patří mezi…

Diety, růst, recyklace a dlouhověkost

Diety, růst, recyklace a dlouhověkost

Jídlo není jen zdrojem energie a stavebních látek. Je také informací. Prostřednictvím…

vzdělávání v době AI

Vzdělávání pro svět, který ještě neznáme: Co se učit v době umělé inteligence?

Umělá inteligence zásadně mění způsob, jakým pracujeme, učíme se a přemýšlíme. Jak ale…

ivan-cernohorsky-2

Mějte náskok

Získejte jako první informace z oblasti koučinku. Užitečné novinky přímo do vaší schránky.