Dr. Ivan Černohorský
„Když budeš opravdu chtít, dokážeš cokoli.“
„Jediné limity jsou ty, které si vytvoříš ve své hlavě.“
„Úspěch je otázkou rozhodnutí.“
Podobné výroky patří ke stálicím motivační literatury, sociálních sítí i některých rozvojových programů. Jsou přitažlivé. Dávají nám pocit kontroly nad vlastním životem a obsahují také kus pravdy: naše očekávání, motivace, vytrvalost a způsob, jakým interpretujeme překážky, skutečně ovlivňují naše chování a výkon.
Problém začíná ve chvíli, kdy z toho uděláme univerzální zákon.
Lidé se nerodí se stejnými fyzickými předpoklady, kognitivními schopnostmi, temperamentem ani osobnostními dispozicemi. Lišíme se také v tom, jak reagujeme na nejistotu, frustraci, únavu a stres. Některé z těchto rozdílů dokážeme tréninkem výrazně ovlivnit. Jiné podstatně méně.
A především: to, jak dobře fungujeme za normálních podmínek, nemusí být dobrým ukazatelem toho, jak budeme fungovat ve chvíli, kdy normální podmínky zmizí a my se octneme v chaosu a krizi.
Právě na tomto pozorování postavil bývalý příslušník a velitel amerických Navy SEALs Rich Diviney zajímavé rozlišení mezi dovednostmi (skills) a atributy (attributes).
Jeho koncept není novou vědeckou teorií osobnosti. Je ale užitečnou optikou, přes kterou se můžeme podívat na mnohem širší otázku:
Co vlastně rozhoduje o tom, jak se člověk zachová ve chvíli, kdy přestane fungovat plán?
Co umíte, a jací jste
Dovednosti jsou relativně snadno pochopitelné.
Můžeme se naučit řídit auto, používat software, analyzovat finanční výkazy, vést koučovací rozhovor, poskytovat první pomoc nebo střílet z pušky.
Dovednosti lze popsat, rozdělit do jednotlivých kroků, procvičovat a testovat.
Diviney proti nim staví atributy.
Patří mezi ně například adaptabilita, disciplína, vytrvalost, sebeúčinnost, odvaha, empatie, rozhodnost, pokora, integrita nebo schopnost fungovat v týmu.
Rozdíl můžeme zjednodušit takto:
Dovednosti nám pomáhají odpovědět na otázku: Co mám udělat?
Atributy se více projeví v otázce: Jak se zachovám, když nevím, co mám udělat?
A právě druhá otázka začíná být důležitá ve chvíli, kdy se dostáváme do prostředí charakterizovaného nejistotou, komplexitou a stresem.
Peak performance versus optimal performance
Diviney přidává ještě jedno užitečné rozlišení: peak performance a optimal performance.
Peak performance – špičkový výkon – je nejlepší výkon, jakého jsme vůbec schopni.
Sportovec zaběhne osobní rekord. Tým překoná plán. Manažer předvede perfektní prezentaci. Chirurg provede komplikovaný zákrok bez jediné chyby.
Takový výkon obvykle vyžaduje určité podmínky: přípravu, energii, soustředění, informace a alespoň nějakou míru předvídatelnosti.
Optimal performance – znamená něco jiného – jde o nejlepší výkon, kterého jsme schopni právě teď za podmínek, které máme k dispozici.
Někdy bude fantastický.
Jindy může optimální výkon znamenat pouze to, že v chaosu nepropadneme panice, dokážeme správně určit prioritu a uděláme jeden rozumný další krok.
Pro svět, ve kterém roste míra změny a nejistoty, může být právě tato schopnost zajímavější než honba za permanentním „peak performance“.
Co s námi udělá stres
Proč by ale měly být naše osobnostní dispozice důležitější právě v obtížných situacích?
Část odpovědi nabízí neurobiologie stresu.
Jednou z oblastí mozku důležitých pro komplexní rozhodování je prefrontální kortex. Podílí se mimo jiné na pracovní paměti, regulaci pozornosti, plánování, inhibici impulzů a flexibilním přizpůsobování chování.
A právě tyto funkce jsou mimořádně citlivé na stres.
Za normálních okolností nám stres nemusí škodit. Určitá aktivace může zvýšit bdělost, pozornost a mobilizovat energii.
Problém nastává při vysoké stresové aktivaci.
Výzkum neurobioložky Amy Arnsten a dalších ukazuje, že prefrontální funkce jsou silně závislé na optimální hladině katecholaminů, především noradrenalinu a dopaminu. Příliš málo není ideální, ale příliš mnoho také ne. Při intenzivním stresu mohou vysoké koncentrace těchto neurotransmiterů narušovat právě neuronální sítě, na nichž závisí pracovní paměť a kognitivní kontrola.
Jinými slovy:
Čím větší tlak zažíváme, tím obtížnější může být dělat právě to, co bychom v danou chvíli potřebovali nejvíc – klidně a flexibilně přemýšlet.
To ale neznamená, že „ve stresu přestávají fungovat dovednosti“.
To by bylo příliš jednoduché.
Proč piloti, hasiči nebo vojáci tolik trénují
Některé vysoce zautomatizované dovednosti mohou být naopak vůči stresu poměrně odolné.
Právě proto se určité postupy opakují znovu a znovu.
Pilot při kritické situaci nemá začít kreativně přemýšlet, kde asi v manuálu viděl správný postup. Některé sekvence musí mít natolik procvičené, aby je dokázal provést i při vysoké kognitivní zátěži.
Podobně trénují hasiči, zdravotníci, policisté nebo vojáci.
Ve stresu tedy nemusíme ztratit přístup ke všemu, co jsme se naučili. Spíš se zmenšuje prostor pro komplexní, vědomé a flexibilní přemýšlení.
A právě tehdy se více projeví naše automatizované vzorce chování:
Někdo začne jednat.
Někdo ztuhne.
Někdo hledá informace.
Někdo začne mikromanagovat.
Někdo agresivně prosazuje první řešení, které ho napadne.
Někdo dokáže přiznat, že jeho původní plán nefunguje.
Někdo se ho drží ještě pevněji.
A tady se Divineyho „attributy“ začínají potkávat s tím, co psychologie už dlouho zkoumá jako osobnostní rysy, temperament, hardiness, self-efficacy, coping nebo adaptabilitu.
Speciální jednotky jako laboratoř lidského chování
Pro studium podobných rozdílů představují speciální vojenské jednotky perfektní prostředí.
Výběrové programy jako BUD/S u Navy SEALs nebo Special Forces Assessment and Selection americké armády nevystavují kandidáty pouze testům fyzických a technických schopností.
Záměrně vytvářejí kombinaci fyzického vyčerpání, nedostatku spánku, nejistoty, sociálního tlaku a opakovaného neúspěchu.
Samozřejmě jde o velmi specifické prostředí, které nelze jednoduše přenést do života nebo firmy.
Ale právě extrémnost podmínek umožňuje pozorovat něco, co je v běžném prostředí mnohem méně viditelné:
Jak velké rozdíly mezi lidmi se objeví, když jim postupně odebíráme komfort, energii a předvídatelnost.
Člověk, který v klidu působí sebejistě, nemusí být sebejistý v chaosu.
Člověk, který dokáže skvěle spolupracovat, když se daří, nemusí být týmovým hráčem ve chvíli, kdy tým začne prohrávat.
A manažer, který podporuje autonomii lidí v klidném období, se může během krize během několika hodin změnit v mikromanažera.
Stres nevytváří úplně nového člověka. Často spíš zvýrazní některé vzorce, které za běžných okolností dokážeme lépe regulovat.
Existuje „osobnost vítěze“?
Tady začíná být Divineyho model zároveň zajímavý i nebezpečný.
Mohli bychom z něj totiž snadno odvodit, že existuje určitá ideální konfigurace vlastností, kterou úspěšní lidé mají a ostatní ne.
Výzkum osobnosti tak jednoduchý obrázek nepodporuje.
Dobře je to vidět právě na speciálních jednotkách.
Výzkum norských Special Operations Forces například porovnával jejich příslušníky s uchazeči o běžný důstojnický výcvik.
Operátoři speciálních sil byli v průměru o něco emočně stabilnější, méně extravertovaní a méně přívětiví. Rozdíly ale nebyly dramatické a autoři sami upozorňují, že výsledky výzkumu osobnosti speciálních jednotek nejsou zdaleka jednoznačné.
Jedním z relativně konzistentních zjištění napříč výzkumy je především nižší neuroticismus – tedy vyšší emoční stabilita.
To dává intuitivně smysl: Člověk, jehož nervový systém reaguje na hrozby a nejistotu méně intenzivně, má v extrémním prostředí určitou výhodu.
Znamená to ale, že nízký neuroticismus je univerzálně „lepší osobnost“?
Ne.
Osobnostní vlastnost není dobrá ani špatná bez kontextu
Vyšší citlivost na potenciální hrozby může být v jedné situaci nevýhodou a v jiné výhodou.
Člověk s vyšším neuroticismem může dříve zaznamenat riziko, které ostatní ignorují.
Vyšší přívětivost může být výhodou při budování vztahů a nevýhodou při nutnosti tvrdé konfrontace.
Extraverze může pomáhat při navazování sociálních kontaktů a současně nemusí být potřebná pro některé analytické nebo expertní role.
Vysoká svědomitost podporuje disciplínu a dokončování úkolů, ale v extrému může přispívat k rigiditě nebo perfekcionismu.
Proto je možná lepší než o „dobrých vlastnostech“ přemýšlet o person–environment fit – souladu mezi člověkem, úkolem a prostředím.
Neexistuje jeden ideální člověk. Existují lidé lépe nebo hůře vybavení pro konkrétní podmínky. A to je zásadní rozdíl.
Grit: objevili jsme novou supersílu?
Jedním z nejpopulárnějších konceptů psychologie výkonu posledních desetiletí se stal grit, spojovaný především s Angelou Duckworthovou.
Obvykle se překládá jako houževnatost nebo vytrvalost a představuje dlouhodobé úsilí a zaujetí pro vzdálený cíl.
Myšlenka je intuitivně přitažlivá.
Talent nestačí. Rozhodující je schopnost pokračovat.
Jenže pozdější výzkum původní nadšení výrazně zchladil.
Metaanalýzy ukázaly, že vztah mezi gritem a výkonem je podstatně skromnější, než by naznačovala popularita konceptu. Navíc se významná část gritu překrývá s dávno známou svědomitostí, jednou z dimenzí Big Five.
To neznamená, že vytrvalost není důležitá. Znamená to něco zajímavějšího:
Možná jsme neobjevili novou lidskou supersílu. Možná jsme dali atraktivní nové jméno některým projevům osobnosti a motivace. A to má pro osobní rozvoj zásadní důsledek.
Pokud je nějaká vlastnost alespoň částečně spojena s relativně stabilními osobnostními dispozicemi, nemůžeme předpokládat, že ji každému člověku „nainstalujeme“ víkendovým kurzem.
Současně ale neplatí ani opačný extrém.
Jsme tedy zajatci své osobnosti?
Tady se dostáváme k druhému nebezpečnému zjednodušení.
Jestliže není pravda, že každý může být čímkoli, mohli bychom dojít k opačnému závěru:
„Takový prostě jsem.“
Ani ten neodpovídá tomu, co o lidské osobnosti víme.
Osobnostní rysy mají genetickou komponentu a behaviorálně-genetické studie opakovaně ukazují významnou genetickou komponentu osobnosti.
Slovo genetická komponenta je ale mimořádně snadné špatně pochopit.
Když například určitá studie odhadne genetickou komponentu nějakého rysu na 40 %, neznamená to, že „40 % mojí osobnosti určují geny a 60 % prostředí“.
Genetická komponenta je statistický údaj o tom, jak velkou část rozdílů mezi lidmi v konkrétní populaci a prostředí lze spojit s genetickými rozdíly.
Není to procentuální popis osudu jednotlivého člověka. A už vůbec to neznamená neměnnost.
Stabilní neznamená neměnné
Osobnostní rysy jsou relativně stabilní. Kdyby se naše svědomitost, extraverze nebo emoční stabilita každé úterý zásadně změnila, nebyl by koncept osobnosti příliš užitečný. Relativní stabilita ale není totéž jako neměnost.
Osobnost se mění v průběhu života a určité změny mohou souviset se zkušenostmi, prostředím, sociálními rolemi a cílenou prací na sobě.
To nás vede k mnohem realističtějšímu pohledu na osobní rozvoj:
Výchozí podmínky nejsou rozsudek. Jsou výchozí podmínky.
Některý člověk má od začátku vyšší toleranci nejistoty.
Jiný se musí naučit nejistotu snášet.
Někdo má přirozeně vysokou disciplínu.
Jiný potřebuje vytvořit prostředí, rutiny a systémy, které jeho nižší spontánní disciplínu kompenzují.
Někdo reaguje na sociální tlak relativně klidně.
Jiný se musí naučit pracovat se svou stresovou reakcí.
Cílem rozvoje proto nemusí být změnit svou osobnost.
Často stačí rozšířit repertoár chování, který máme k dispozici.
Hardiness: proč někteří lidé vydrží víc?
Zajímavý most mezi relativně stabilními dispozicemi a možností rozvoje představuje koncept psychological hardiness.
Paul Bartone a jeho kolegové jej zkoumali například u 1 138 kandidátů amerických Army Special Forces.
Kandidáti, kteří úspěšně dokončili výběrový program, dosahovali v průměru vyššího skóre hardiness než ti, kteří neuspěli.
Hardiness přitom není jednoduše „být tvrďák“. Tradičně se popisuje prostřednictvím tří C:
3 C
Všimněme si jedné důležité věci.
Ani jedna z těchto tří charakteristik neříká:
„Určitě uspěju.“
Říkají něco mnohem střízlivějšího:
„Má smysl zůstat ve hře, hledat, co mohu ovlivnit, a reagovat na to, co přijde.“
To už má velmi blízko k adaptivnímu mindsetu.
Očkování stresem: odolnost se nevytváří pohodlím
Pokud mají lidé různé výchozí dispozice, můžeme svoji schopnost fungovat pod tlakem vůbec rozvíjet?
Do určité míry ano.
Jedním z přístupů je Stress Inoculation Training, spojený především s psychologem Donaldem Meichenbaumem.
Název využívá analogii s očkováním. Organismus nevystavíme plné síle hrozby. Vystavujeme ho kontrolovaným dávkám zátěže a současně vytváříme prostředí, které mu umožňují tuto zátěž zvládnout.
Podobný princip ostatně známe z mnoha oblastí. Sval nezesílí tím, že ho nikdy nezatížíme. Kondice se nezlepší vyhýbáním se fyzické námaze.
A člověk se pravděpodobně nenaučí dobře snášet nejistotu tím, že bude celý život chráněn před situacemi, jejichž výsledek nemůže kontrolovat.
Jenže zde existuje důležité ale.
Stres nás automaticky neposiluje
Populární verze resilience někdy pracuje s představou:
Co tě nezabije, to tě posílí.
To není dobrý biologický ani psychologický zákon.
Co nás nezabije, nás může posílit.
Může nás to ale také poškodit.
Rozdíl je mimo jiné v intenzitě, délce, kontrolovatelnosti zátěže, dostupných zdrojích, regeneraci a v tom, zda člověk získá zkušenost:
„Bylo to těžké, ale dokázal jsem to zvládnout.“
Můžeme si proto představit dva velmi odlišné cykly:
oproti:
Rozvoj odolnosti tedy není soutěž o to, kdo vydrží více utrpení.
Je to proces postupného rozšiřování pásma zátěže, ve kterém ještě dokážeme fungovat adaptivně.
Mindset: Experiment se 174 budoucími Navy SEALs
A tady se celý příběh zajímavě vrací k mindsetu.
Výzkumníci sledovali skupinu 174 kandidátů nastupujících do BUD/S a ještě před začátkem výcviku měřili mimo jiné jejich přesvědčení o stresu.
Jedna skupina měla silnější „stress-is-debilitating“ mindset. Stres chápala především jako něco, co poškozuje výkon, zdraví a schopnost fungovat.
Jiní kandidáti měli silnější „stress-is-enhancing“ mindset. Stres vnímali také jako něco, co může mobilizovat energii, zvyšovat soustředění a podporovat růst.
A výsledky byly pozoruhodné: Kandidáti se silnějším stress-is-enhancing mindsetem vydrželi ve výcviku déle, absolvovali překážkovou dráhu v průměru rychleji a dostávali méně negativních hodnocení od instruktorů i ostatních kandidátů.
Takže přece jen stačí správně myslet? Ne tak rychle.
Mindset není magie
Ze 174 lidí zapojených do studie jich 146 skutečně nastoupilo do prvního dne výcviku. Do čtvrtého týdne se dostalo 45 a první sedmitýdenní fázi dokončilo jen 25.
A přestože stress-is-enhancing mindset souvisel s některými lepšími výsledky a delším setrváním, neznamenalo to, že samotné přesvědčení o prospěšnosti stresu spolehlivě rozhodovalo o tom, kdo nakonec uspěje.
To je možná ještě zajímavější než jednoduchý motivační příběh.
Mindset má význam. Ale není všemocný.
Nemůžeme si myšlením vytvořit libovolnou fyziologii, osobnost, talent nebo kapacitu.
Můžeme ale ovlivnit, jak s kapacitou, kterou právě máme, naložíme.
Mindset ovlivňuje, jak hrajeme s kartami, které jsme dostali. Neumožňuje nám předstírat, že žádné karty neexistují.
Adaptivní mindset není pozitivní myšlení
Tady je podle mě důležitý rozdíl mezi pozitivním a adaptivním mindsetem.
Pozitivní myšlení může říkat:
„Zvládnu to.“
Adaptivní mindset říká:
„Nevím, jestli to zvládnu. Budu sledovat, co se děje, učit se a podle toho upravovat své jednání.“
To není slovíčkaření.
První výrok je predikce budoucnosti.
Druhý popisuje způsob interakce s budoucností.
Adaptabilita totiž neznamená přesvědčení, že všechno dobře dopadne.
Znamená schopnost měnit své chování podle toho, co se skutečně děje.
A čím méně předvídatelné je prostředí, tím je tento rozdíl důležitější.
Can do – Will do – Adapt
Divineyho rozlišení můžeme nakonec převést do jednoduchého modelu využitelného daleko za hranicemi speciálních jednotek.
Při hodnocení lidí se tradičně ptáme především:
Co z toho plyne pro leadership
Manažeři bývají často vybíráni podle minulého výkonu. Byli nejlepšími obchodníky, experty, projektovými manažery nebo specialisty.
To je v principu výběr podle skills a minulého can do.
Jenže leadership se často projeví právě v situacích, pro které žádný přesný návod neexistuje.
Co udělá manažer, když začne tým selhávat?
Co udělá, když nemá dostatek informací?
Jak reaguje na nesouhlas?
Jak se jeho chování změní pod tlakem?
Začne lidi kontrolovat?
Přestane poslouchat?
Hledá viníka?
Nebo dokáže zachovat zvědavost, přiznat nejistotu a vytvořit prostor pro nové informace?
To jsou otázky, které CV nebo seznam absolvovaných školení zachytí jen obtížně.
A co z toho plyne pro koučink
Stejný rozdíl je zajímavý také pro koučování.
Koučování často pracuje s otázkou:
„Čeho chcete dosáhnout?“
A potom:
„Co pro to uděláte?“
Obě otázky jsou legitimní.
Možná ale někdy přeskakujeme jednu důležitou vrstvu.
Než začneme vytvářet další akční plán, můžeme se ptát:
- Co se s vámi děje, když věci nejdou podle plánu?
- Jak reagujete na nejistotu?
- Co přestává fungovat, když jste unavení nebo pod tlakem?
- Jaké automatické vzorce v takové situaci přebírají řízení?
- Kterým situacím se vyhýbáte, protože jsou vám nepříjemné?
- Jak velkou dávku této nejistoty byste dokázali bezpečně zvládnout?
- A možná nejzajímavější: Jakou zkušenost byste potřebovali získat, abyste příště dokázali zvládnout o trochu víc?
Cílem pak není klienta přesvědčit:
„Dokážete všechno, co chcete.“ Cílem je pomoci mu rozšiřovat prostor, ve kterém dokáže jednat svobodně a adaptivně.
Osobní rozvoj neznamená odstraňování všech limitů
Tím se vracíme na začátek.
Motivační věta: „Jediné limity jsou ty, které máte ve své hlavě.“ zní povzbudivě.
Jenže není pravdivá. Limity existují.
Máme biologické limity, kognitivní limity, časové limity, osobnostní dispozice, sociální okolnosti i prostředí, které nemůžeme kontrolovat.
To ale není argument proti osobnímu rozvoji. Je to naopak argument pro jeho realističtější podobu.
Smyslem rozvoje není přesvědčit člověka, že žádné limity nemá.
Smyslem je naučit se rozlišovat:
- Co mohu změnit?
- Co mohu trénovat?
- Co mohu kompenzovat?
- Čemu se mohu přizpůsobit?
- A co musím přijmout jako součást karet, se kterými hraji?
Nemusíte dokázat všechno
Ne každý může být Navy SEAL.
Ne každý může být špičkový matematik, koncertní pianista, profesionální sportovec nebo CEO nadnárodní společnosti.
A ani není důvod, proč by měl.
Lidé se liší. To není porucha systému. Je to jeho základní vlastnost.
Osobní rozvoj proto nemusí znamenat stát se někým jiným: Může znamenat lépe poznat vlastní výchozí nastavení, využít jeho silné stránky, naučit se kompenzovat některé slabší a postupně rozšiřovat pásmo situací, které dokážeme zvládat.
Možná bychom proto místo:
„Když budeš dost chtít, dokážeš cokoli.“
měli používat méně bombastickou, ale realističtější větu:
„Nemůžeš si vybrat všechny karty, které dostaneš. Můžeš se ale naučit hrát s nimi podstatně lépe.“
A právě to může být podstatou skutečně adaptivního mindsetu.
ICF Level 2 akreditovaný kurz koučinku
Komplexní výcvik pro budoucí profesionální kouče, manažery, HR specialisty, konzultanty a všechny, kteří chtějí umět vést rozhovory, jež pomáhají lidem přemýšlet, rozhodovat se a iniciovat změny ve svém životě.
Kurz týmového koučinku: Advanced Team & Leadership Coaching Program
Kurz týmového koučinku Advanced Team & Leadership Coaching Program je pokročilý rozvojový program pro ty, kdo chtějí porozumět týmům do větší hloubky a naučit se pracovat s jejich dynamikou, vztahy, napětím, důvěrou i kolektivní odpovědností.
Health Coaching – kurz koučinku zdraví a životního stylu
Prezenční kurz pro všechny, kdo chtějí profesionálně provázet druhé (i sebe) trvalou změnou životního stylu. Kurz propojuje koučinkovou metodologii, behaviorální psychologii a fyziologii — protože informace samy o sobě chování nemění.
Každý z deseti workshopů kombinuje odborný výklad s praktickým nácvikem koučinku ve dvojicích a trojicích pod supervizí. Absolvování kurzu vede zpravidla u všech účastníků k výrazným změnám vlastního životního stylu — praktická aplikace začíná vždy od sebe.
Online kurz koučinku Mindset Coaching®
OnlineMindset Coaching® je online kurz mentálního koučinku, který od roku 2014 absolvovaly tisíce účastníků v České republice. Kurz pokrývá základy koučinkové metodologie, psychologii změny, práci s cíli a mentální dovednosti — formou 60 hodin e-learningu na platformě Moodle s časově neomezeným přístupem. Po úspěšném absolvování závěrečného testu získáte certifikát Mindset Coach®. Garantem kurzu je Dr. Ivan Černohorský, ACC, zakladatel Mindset Academy — ICF a MŠMT akreditované vzdělávací instituce působící od roku 2011.
Health Coaching – Online kurz koučinku zdraví a životního stylu
OnlineHealth Coaching od Mindset Academy je online kurz koučinkových dovedností zaměřený na změnu životního stylu a prevenci civilizačních chorob. Kurz vytvořil Dr. Ivan Černohorský, PCC — zakladatel Mindset Academy, která vzdělává kouče od roku 2011. Program kombinuje psychologii změny, behaviorální vědu a fyziologický základ, který většina koučovacích kurzů opomíjí. Absolventi získají certifikát Mindset Coach a okamžitě použitelné nástroje pro práci s klienty v oblasti zdraví a životního stylu.
Finanční koučink: CBFC Program – Kognitivně behaviorální finanční koučink
OnlineVaši klienti nejednají podle čísel, ale podle emocí. Naučte se ovládat těch 80 % úspěchu, které matematika nevyřeší. Staňte se držitelem CBFC® — první české profesní certifikace v kognitivně behaviorálním finančním koučinku. Překonejte propast mezi „vím, co mám dělat“ a „skutečně to dělám“.
Interaktivní online kurz koučinku Mindset Coaching® s AI koučem
OnlineInteraktivní kurz koučinku Mindset Coaching® je pokročilý online kurz koučinku s integrovaným AI asistentem-koučem, který poskytuje zpětnou vazbu na cvičení a umožňuje realistický trénink koučovacích rozhovorů. Kurz pokrývá trénink všech 8 ICF klíčových kompetencí koučinku, neurovědu myšlení, emoční inteligenci a koučovací modely — formou 50 videí, případových studií a interaktivních cvičení. Po absolvování získáte certifikát Master Mindset Coach®. Garantem kurzu je Dr. Ivan Černohorský, ACC, zakladatel Mindset Academy — ICF a MŠMT akreditované vzdělávací instituce působící od roku 2011.
Mentální koučink ve sportu – Online Program
OnlinePraktický online kurz sportovní psychologie a mentálního tréninku pro sportovce, trenéry i rodiče mladých sportovců. Kurz propojuje vědu o výkonu, sportovní psychologii a koučovací praxi. Nezůstává u teorie: každý modul obsahuje konkrétní protokoly, cvičení a podněty pro použití na nejbližším tréninku nebo závodě.
Leadership & Team Coaching Program
OnlinePraktický online kurz leadershipu, který vám pomůže vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí převzít odpovědnost a samostatně řešit nejednoznačné problémy v situacích vyznačujících se nejistotou a rostoucí komplexitou.
