Když se dostaneme pod velký tlak, máme přirozenou tendenci dělat přesně to, co nám příliš nepomáhá: začneme přemýšlet o všem najednou.
Co když to nezvládnu? Co bude za měsíc? Co udělá šéf? Co když klient odejde? Co když přijdu o práci? Co když se situace ještě zhorší?
Problém přitom nemusí spočívat jen v samotné situaci. Část problému vytváří šířka prostoru, který se v danou chvíli snažíme mentálně obsáhnout.
Z prostředí amerických Navy SEALs pochází jednoduchá metafora, která tento problém vystihuje překvapivě dobře:
Stay in your three-foot world.
Zůstaň ve svém třístopém světě. Tři stopy jsou necelý metr. A někdy je právě jeden metr světa všechno, co potřebujeme řešit.
Pár set stop nad zemí
Koncept Three-Foot World zpopularizoval bývalý příslušník Navy SEALs Mark Owen ve své knize No Hero: The Evolution of a Navy SEAL.
Během výcviku se jeho skupina učila lézt po skalách v Red Rock Canyon nedaleko Las Vegas. Owen měl problém s výškami. Když byl několik set stop nad zemí, podíval se dolů.
A ztuhl.
Najednou nevnímal jen skálu před sebou. Vnímal vzdálenost k zemi, možnost pádu, člověka hluboko pod sebou, okolní krajinu.
Jeho svět se během několika sekund stal příliš velkým.
Instruktor k němu přelezl a poradil mu v podstatě jediné:
Zůstaň ve svém třístopém světě:
- Nemá smysl dívat se stovky stop dolů. Nemůže s tím nic udělat.
- Nemá smysl sledovat člověka pod sebou. Ani ten mu v daném okamžiku nepomůže.
- Jeho skutečný svět má nyní průměr přibližně tři stopy.
- Kde je nejbližší úchop?
- Kam může dát nohu?
- Je správně jištění?
- Dýchám správně?
- Jaký je další pohyb?
Owen se přestal zabývat celou skalní stěnou a začal řešit pouze prostor bezprostředně kolem sebe.
A pokračoval vzhůru.
Později tuto zkušenost popisoval jako jednu z nejdůležitějších lekcí, které si ze svého výcviku odnesl.
Co se v takové chvíli děje v hlavě
Three-Foot World samozřejmě není vědecká psychologická teorie. Je to metafora.
Velmi dobře ale odpovídá několika poznatkům psychologie.
Úzkost a stres mění způsob, jakým pracujeme s pozorností. Podle Attentional Control Theory Michaela Eysencka a jeho kolegů úzkost oslabuje schopnost cíleně řídit pozornost a současně zvyšuje naši citlivost vůči podnětům souvisejícím s hrozbou.
Pozornost se tedy snadněji nechá unést tím, co je nebezpečné, nejisté nebo znepokojivé.
Člověk na skále přestane hledat další úchop a začne přemýšlet o pádu.
Manažer přestane řešit rozhovor, který má dnes vést se svým týmem, a začne v hlavě simulovat, co se stane s firmou za půl roku.
Člověk, který přišel o práci, neřeší první telefonát nebo první životopis, ale svou finanční situaci za dva roky.
A čím větší prostor se snažíme mentálně kontrolovat, tím více informací a hypotetických scénářů vstupuje do systému s omezenou kapacitou.
Three-Foot World dělá opačný pohyb: zmenšuje problém na velikost, se kterou lze právě teď něco udělat.
Kontrola versus starost
Je tu ještě druhý mechanismus.
Stres není ovlivňován pouze tím, jak nepříjemná situace je, ale také tím, nakolik ji vnímáme jako kontrolovatelnou.
Výzkum vnímané kontroly má v psychologii dlouhou tradici. Už klasické experimenty ukazovaly, že možnost určité kontroly nad nepříjemnou situací může měnit naši stresovou reakci.
Three-Foot World lze proto chápat také jako radikální rozdělení reality na dvě části.
Co mohu ovlivnit právě teď?
A:
Co právě teď ovlivnit nemohu?
To druhé nemusí být nedůležité.
To je podstatný rozdíl.
Makroekonomická situace může být důležitá. Rozhodnutí vedení firmy může být důležité. Výsledek výběrového řízení může být důležitý. To, co si o mně někdo myslí, může být důležité.
Ale důležité není totéž jako ovlivnitelné.
A investovat omezenou mentální kapacitu do něčeho, co v tuto chvíli nemohu změnit, může znamenat, že mi nezbude dost kapacity na to, co změnit mohu.
Three-Foot World není pozitivní myšlení
Tohle je důležité.
Nejde o to říkat si:
Všechno dobře dopadne.
To nevíme.
Nejde ani o ignorování nebezpečí nebo o předstírání, že problém neexistuje.
Horolezec samozřejmě musí vědět, že je několik set metrů nad zemí. Manažer musí vědět, že firma má problémy. Člověk musí vědět, že mu docházejí peníze.
Rozdíl je mezi strategickým pohledem na celou situaci a operačním zaměřením pozornosti.
Pro plánování někdy potřebujeme vidět celou horu.
Pro další krok potřebujeme vidět nejbližší chyt.
A právě mezi těmito dvěma perspektivami bychom měli umět vědomě přepínat.
Co to má společného s koučinkem
Tady se Three-Foot World stává velmi zajímavým.
Klient často nepřichází do koučinku proto, že by nevěděl vůbec nic o svém problému. Přichází s problémem, který je v jeho hlavě příliš velký:
- „Nevím, co dál s kariérou.“
- „Musím něco udělat s firmou.“
- „Nezvládám svůj tým.“
- „Potřebuji změnit svůj život.“
- „Nevím, jestli mám odejít.“
To jsou legitimní témata. Zároveň jsou tak široká, že se v nich dá velmi snadno uvíznout.
Úkolem kouče pak nemusí být najít řešení celé situace.
Může klientovi pomoci zmenšit jeho mentální svět na velikost, ve které se znovu objeví možnost jednání.
Například otázkami:
- Co z celé této situace můžeš skutečně ovlivnit?
- Co naopak není ve tvých rukou?
- Kdybys teď nemusel vyřešit celý problém, co potřebuješ vyřešit jako první?
- Co je nejmenší další krok, který můžeš udělat?
- Co můžeš udělat ještě dnes?
- Čemu právě teď věnuješ pozornost, přestože s tím nemůžeš nic udělat?
- Jak by vypadal tvůj „jeden metr“ této situace?
Poslední otázka se mi líbí možná nejvíc.
Co je právě teď ve tvém Three-Foot World?
Když klient chce vyřešit celý svůj život
Představme si člověka, který se dozví, že jeho pozice ve firmě pravděpodobně během několika měsíců zanikne.
Během několika minut může jeho hlava vytvořit celý řetězec:
Přijdu o práci → v mém věku už mě nikdo nezaměstná → budu mít problém s hypotékou → budeme muset prodat dům → co na to řekne rodina?
Nic z toho není nemožné.
Ale většina tohoto řetězce se odehrává v budoucnosti, která zatím nenastala.
Kouč nemusí klienta přesvědčovat, že jeho obavy jsou neopodstatněné.
Může udělat něco jiného:
„Dobře. Z toho všeho, co jsi právě popsal, co můžeš ovlivnit během příštích 48 hodin?“
Najednou se může objevit úplně jiný svět.
Zjistit přesně situaci ve firmě.
Promluvit s nadřízeným.
Aktualizovat LinkedIn.
Zavolat dvěma lidem ze své sítě.
Spočítat finanční rezervu.
Nic z toho neřeší celý problém.
Ale obnovuje to pohyb.
Od abstraktní hrozby ke konkrétnímu chování
A právě to může být psychologicky klíčové.
Abstraktní problém nemá jasný začátek ani konec:
Co když přijdu o práci?
Konkrétní akce ano:
Dnes zavolám Petrovi.
První formulace otevírá téměř neomezený prostor pro přemýšlení.
Druhá říká mozku, co má udělat.
V koučinku proto někdy nepotřebujeme další analýzu problému. Potřebujeme změnit jeho rozlišení.
Z panoramatického pohledu na detail.
Z budoucnosti na přítomnost.
Z nekontrolovatelného na ovlivnitelné.
Z „co všechno se může stát?“ na „co udělám teď?“.
Ale pozor: někdy musíme ze svého třístopého světa vystoupit
Každý užitečný mentální model se může stát neužitečným, když ho používáme všude.
Three-Foot World není výjimkou.
Pokud se budu celý život zabývat pouze nejbližším krokem, mohu velmi efektivně postupovat špatným směrem.
Organizace může perfektně řešit každodenní operativu a přitom ignorovat technologickou změnu, která během tří let zničí její business model.
Manažer může zvládat jeden problém za druhým a nevšimnout si, že problémy vytváří samotný systém.
A člověk může neustále optimalizovat svůj „nejbližší metr“, aniž by se někdy zeptal:
Je to vůbec ta skála, na kterou chci lézt?
Proto potřebujeme oba pohledy.
Široký pohled
- Kam směřuji?
- Co se děje v systému?
- Jaké jsou možné scénáře?
- Co je skutečný problém?
- Co má pro mě smysl?
Three-Foot World
- Co z toho mohu ovlivnit právě teď?
- Kam položím nohu?
- Čeho se chytím?
- Jaký je můj další krok?
Odolnost tedy možná nespočívá v tom, že bychom svůj svět neustále zmenšovali.
Spočívá také ve schopnosti měnit měřítko podle toho, co situace právě vyžaduje.
Jak velký je váš svět právě teď?
Když jsme v klidu, dokážeme přemýšlet o příštích pěti letech.
Když se situace komplikuje, možná potřebujeme plánovat jen příští měsíc.
V krizi možná příští den.
A někdy opravdu jen další metr.
Není to rezignace na dlouhodobé cíle.
Je to způsob, jak se k nim dostat v okamžiku, kdy pohled na celou cestu začíná být paralyzující.
Když tedy budete příště stát před problémem, který se zdá příliš velký, možná není nutné okamžitě hledat odpověď na otázku:
Jak tohle všechno vyřeším?
Zkuste jinou:Co je právě teď v mém třístopém světě?A potom najděte nejbližší chytPokud vás zajímá, co dalšího lze – a také nelze – přenést z prostředí speciálních jednotek do běžného života, leadershipu a práce s mentální odolností, přečtěte si také náš článek Výcvik Navy SEALs BUD/S: co nás učí o mentální odolnosti a výkonu pod tlakem.
Vybrané kurzy koučinku