Dr. Ivan Černohorský
Získání PCC credential pro mě nebylo jen profesním milníkem. Příprava mi ukázala, jak důležité je v koučinku rozpoznávat vlastní biasy, chránit autonomii klienta a nepřebírat odpovědnost tam, kde má zůstat u klienta.
Co mě příprava na PCC naučila o koučinku: nejde jen o správné odpovědi, ale o vlastní biasy
Dnes jsem získal kvalifikaci Professional Certified Coach (PCC) od ICF Credentials and Standards.
Mám z toho samozřejmě radost. PCC je pro mě osobně důležitý profesní milník. Ne proto, že by jedno označení za jménem automaticky definovalo kvalitu kouče, ale proto, že za ním stojí poměrně dlouhá cesta: stovky hodin praxe, mentorování, reflexe, práce s kompetencemi ICF, etika, zpětná vazba a ochota nechat si vlastní koučovací práci znovu a znovu zrcadlit.
Zároveň jsem si během přípravy uvědomil něco, co je možná pro kouče ještě důležitější než samotná zkouška.
Koučink není jen schopnost položit dobrou otázku. Koučink je schopnost udržet roli, ve které klientovi nebereme odpovědnost za jeho vlastní myšlení, rozhodování a jednání.
A právě to se během přípravy na PCC ukázalo jako mnohem jemnější téma, než se může zdát.
Zkouška jako zrcadlo koučovacího uvažování
Credentialing Exam není test, kde by stačilo mechanicky znát definice kompetencí. Pracuje se situačními otázkami, ve kterých má kouč vybrat nejlepší a nejhorší možnou reakci.
Na první pohled to vypadá jednoduše. Zkušený kouč většinou poměrně rychle pozná, která odpověď je dobrá. Ale zajímavé pro mě bylo hlavně hledání nejhorší odpovědi.
Tam jsem si všiml vlastního vzorce.
Měl jsem tendenci označit jako nejhorší tu odpověď, která zněla nejtvrději, nejméně empaticky nebo nejvíc neobratně. Jenže v logice ICF kompetencí bývá nejhorší odpověď často jiná.
Někdy není nejhorší ta, která je nejvíc nepříjemná. Nejhorší je ta, která nejvíc narušuje koučovací roli.
Tedy odpověď, ve které kouč:
- přebírá odpovědnost za klienta,
- začne radit místo koučovat,
- slouží skryté agendě sponsora,
- poruší důvěrnost,
- diagnostikuje klienta nebo třetí osobu,
- nenápadně podsouvá vlastní interpretaci,
- používá koučovací otázky jako nástroj manipulace,
- chrání sebe místo toho, aby byl zvědavý na klienta.
To je podle mě velmi důležitá lekce.
Protože přesně tohle se v reálném koučinku může dít velmi nenápadně.
Když dobrý úmysl nestačí
Mnoho chyb v koučinku nevzniká ze špatného úmyslu.
Naopak. Často vznikají z příliš dobrého úmyslu.
- Chceme klientovi pomoci.
- Chceme mu ulevit.
- Chceme mu nabídnout vlastní zkušenost.
- Chceme ho ochránit před špatným rozhodnutím.
- Chceme mu ukázat, co podle nás nevidí.
- Chceme mu dát model, rámec, nástroj, techniku nebo doporučení.
A někdy to může být užitečné.
Ale v koučinku je potřeba se stále znovu ptát:
Pomáhám klientovi myslet lépe?
Nebo už myslím za něj?
Držím prostor pro jeho vlastní objev?
Nebo mu nenápadně podsouvám svůj?
Podporuji jeho autonomii?
Nebo z něj dělám člověka závislého na mém úsudku?
Právě v tom je podle mě jedna z velkých hodnot ICF kompetencí. Nejsou jen administrativním rámcem pro certifikaci. Jsou praktickým zrcadlem toho, jestli skutečně koučujeme.
Jak mi pomohla práce s AI
Během přípravy jsem vedle klasického studia kompetencí, etického kodexu a mentorování používal také AI jako sparring partnera.
Ne ve smyslu: „dej mi správné odpovědi“.
Spíš ve smyslu: „pomoz mi najít, kde mám ve svém rozhodování slepá místa“.
Vytvářel jsem si situační otázky podobné těm, které testují koučovací úsudek. U každé jsem vybíral nejlepší a nejhorší reakci kouče. Potom jsme rozebírali, kde jsem se spletl a proč.
Postupně z toho začaly vystupovat vzorce.
Například jsem zjistil, že někdy přeceňuji viditelnou neempatičnost odpovědi a podceňuji skryté převzetí odpovědnosti za klienta.
Jinými slovy: odpověď, která zní tvrdě, nemusí být vždy ta nejhorší. Horší může být odpověď, která zní profesionálně a užitečně, ale ve skutečnosti klientovi bere autorství.
Typický příklad:
- Klient chce poradit, co má udělat.
- Špatná odpověď je dát mu radu.
- Ale ještě horší může být dát mu elegantní plán, který vypadá podpůrně, ale ve skutečnosti přesune rozhodování z klienta na kouče.
Tohle pro mě bylo velmi užitečné.
Checklist, který mi pomohl
Z přípravy mi nakonec vznikl jednoduchý vnitřní checklist. Používám ho nejen pro zkouškové otázky, ale i jako připomínku pro praxi.
Když přemýšlím o reakci kouče, ptám se:
- Bere tato reakce klientovi autorství?
- Nepřecházím do role poradce, soudce, terapeuta, experta nebo HR nástroje?
- Není tu skrytý konflikt zájmů nebo tlak sponsora?
- Držím důvěrnost a jasný kontrakt?
- Nenálepkuji klienta nebo třetí osobu?
- Nepodsouvám klientovi vlastní interpretaci jako pravdu?
- Neutíkám od emocí, ticha nebo nepohodlí?
- Nesnažím se klienta zachránit místo toho, abych mu pomohl lépe vidět jeho vlastní možnosti?
- Je tato otázka opravdu nejlepší první krok v daném okamžiku?
- Slouží moje intervence klientovu uvědomění, nebo spíš mé potřebě být užitečný?
Ten poslední bod je možná nejdůležitější.
Protože potřeba být užitečný je u koučů velmi silná. A zároveň může být nebezpečná.
PCC není konec cesty
Získání PCC credential pro mě není konečná stanice. Spíš potvrzení určité etapy.
Vnímám ho jako závazek dál kultivovat kvalitu vlastní práce, pracovat se zpětnou vazbou, supervizí, mentorováním a dál rozvíjet koučink jako seriózní profesi.
A také jako připomínku, že dobrý kouč není ten, kdo má pro klienta nejrychlejší odpověď.
Dobrý kouč je ten, kdo dokáže vytvořit prostor, ve kterém klient může slyšet sám sebe jasněji, pravdivěji a odpovědněji.
Proč je to důležité i pro klienty
Pro klienty může být těžké poznat rozdíl mezi koučem, mentorem, poradcem nebo člověkem, který prostě jen dobře mluví.
Všechny tyto role mohou být užitečné. Ale nejsou stejné.
Koučink v profesionálním slova smyslu nestojí na tom, že kouč ví lépe než klient, co má klient udělat. Stojí na schopnosti vést rozhovor tak, aby klient dokázal lépe pracovat se svým vlastním myšlením, hodnotami, motivací, možnostmi a odpovědností.
A právě proto jsou standardy, kompetence a etika tak důležité.
Neomezují koučink. Chrání jeho podstatu.
Co bych doporučil koučům připravujícím se na credential
Pokud se připravujete na ACC, PCC nebo MCC, doporučil bych nebrat přípravu jen jako učení se na test.
Mnohem užitečnější otázka zní:
Kde mám ve své koučovací práci tendenci opouštět roli kouče?
- U někoho to může být potřeba radit.
- U někoho potřeba zachraňovat.
- U někoho potřeba být expertem.
- U někoho tendence vyhýbat se konfliktu.
- U někoho příliš rychlé interpretace.
- U někoho snaha být pro klienta „hodný“ i za cenu rozvolnění kontraktu.
Právě tam začíná skutečné učení.
Credential je potom jen vnější potvrzení něčeho, co se musí odehrát uvnitř: větší jasnost role, větší citlivost k autonomii klienta a větší schopnost rozpoznat vlastní biasy.
Závěrem
Mám radost, že jsem získal credential Professional Certified Coach (PCC).
Ale ještě větší hodnotu pro mě měla cesta k němu.
Připomněla mi, že koučink není jen soubor technik. Je to disciplína pozornosti, odpovědnosti a pokory.
A také neustálá práce s otázkou:
Sloužím opravdu klientovu myšlení — nebo už do něj vnáším příliš mnoho sebe?
To je otázka, kterou si jako kouč chci klást dál.
FAQ – Časté otázky
PCC znamená Professional Certified Coach. Jde o profesní credential udělovaný organizací ICF Credentials and Standards. Potvrzuje určitou úroveň koučovací praxe, vzdělání, mentorování, etiky a ověření koučovacích kompetencí.
Ne. Absolvování kurzu je jedna část cesty. Credential PCC vyžaduje mimo jiné koučovací praxi, splnění vzdělávacích požadavků, mentorování a úspěšné ověření kompetencí podle pravidel ICF.
ICF credential pomáhá odlišit profesionální koučink od volného používání slova „kouč“. Ukazuje, že kouč pracuje podle mezinárodních kompetencí, etického kodexu a standardů profese.
Nestačí se učit definice kompetencí. Důležité je trénovat situační úsudek: rozpoznat, kdy kouč radí, hodnotí, přebírá odpovědnost, porušuje důvěrnost, slouží skryté agendě sponsora nebo opouští partnerskou roli vůči klientovi.
AI může být užitečný sparring partner pro tvorbu modelových situačních otázek, analýzu chybných odpovědí a hledání vlastních biasů. Důležité ale je nepoužívat ji jako náhradu za mentorování, praxi nebo studium kompetencí, ale jako doplňkový nástroj reflexe.
