Budete-li si chvíli pročítat nejrůznější nabídky pracovních pozic, dost možná nabydete dojmu, že všichni hledají prakticky stejný typ člověka – mladého, kreativního, flexibilního, energického, extravertního, cílevědomého, s „tahem na branku“ a mezi řádky nebo alespoň během pohovoru zjistíte, že by ideálně mělo jít o muže nebo aspoň někoho, kdo potenciálně neodejde na mateřskou nebo nebude zůstávat doma s nemocnými dětmi a také není exotického vzezření (a nevypadá jako exot).

Kdo nesplňuje tyto požadavky, či alespoň jejich většinu, jako by neměl šanci. Chraň bůh, aby se nejen lišil od ideální představy „standardního“ ideálního zaměstnance, ale dokonce byl ještě i nějakým dalším způsobem „jiný“.

Je skutečně v zájmu firmy, aby všichni její zaměstnanci byli víceméně stejní, měli stejné hodnoty a mysleli stejným způsobem? Takový pracovní tým možná nebude mít tolik „třecích ploch“ a hezky se pobaví u kávy nebo na teambuildingu nad společnými tématy, nejspíš ale bude mít potíže přicházet s novými převratnými nápady a některé problémy pro něj budou prostě neřešitelné.

Toto už si v posledních letech začali někteří zaměstnavatelé uvědomovat a zahájili dokonce programy, které usilují o diverzitu pracovního kolektivu. Například velké firmy, jako je třeba Hewlett Packard, Vodafone a Microsoft začaly cíleně přijímat zaměstnance s autismem.

Přesto, že jsou autismus, dyslexie či třeba ADHD dosud vnímány především jako „poruchy“ a nežádoucí stavy, zapojení zaměstnanců, kterým byly diagnostikovány a jsou díky zkrátka „jiní“, může nesmírně obohatit pracovní kolektiv a zvýšit jeho produktivitu.

Jedinci s tzv. neurodiverzním myšlením – tedy právě například autisté – myslí totiž jiným způsobem než většinová populace (jejíž mysl můžeme označit jako neurotypickou) a mají proto zcela jiný pohled na svět. Díky tomu jsou vytrvalí, lpí na pravidlech, nepodléhají manipulaci, jsou přesní a svědomití, jsou upřímní a nesnáší lež a přetvářku. Jejich mysl je zaměřená na detaily a skvěle se proto doplňuje s neurotypickým myšlením, které se soustřeďuje spíše na celek a narozdíl od autistů lépe zvládá syntézu.

Osoby s neurodiverzním myšlením tvoří v současnosti asi 1 % populace a jejich počet stále narůstá. Je to součást našeho vývoje a představuje varianci lidského genomu, který bude i nadále představovat pro společnost výhody, dokážeme-li jej akceptovat a využít.

Základy pro tuto vzájemnou spolupráci už byly postaveny u těch firem, které obecně upustily od rigidní hierarchie a začaly fungovat na bázi flexibilních úvazků. To je totiž přesně model, vyhovující a vycházející vstříc i těm, kteří mají specifické potřeby, což se pochopitelně zdaleka netýká jen autistů, ale například i rodičů malých dětí, introvertů, které děsí open-space kanceláře, hendikepovaných, starších osob atd.

Větší diverzita v celé řadě oblastí tedy může být velice prospěšná a může přinášet nečekaná řešení a otevírat nové obzory, k nimž by se jedinci, kteří všichni uvažují podobným způsobem, nikdy nedostali. Stačí jen trochu vůle pustit se do neznámých vod a otevřené mysli v přijímání nových a jiných cest a schopnost respektovat jedinečnost a jinakost druhých, ale toto vynaložené úsilí všech zúčastněných se rozhodně vyplatí.

Mindset - eva lazokova stazeno z mavimi Autor: Eva Lázoková