Dr. Ivan Černohorský
1. Co je to sebesabotáž a jaké jsou důvody k sebesabotážnímu chování
Sebe-sabotáž je kombinace myšlení a pocitů, která vytváří blokádu na naší cestě k úspěchu a generuje vzory chování, které jsou nasměrovány proti našim vlastním zájmům.
Jeden z důvodů, proč někdy sabotujeme sami sebe, je vytváření ochranného mechanismu proti eventuálnímu neúspěchu (nepočítám s tím, že to zvládnu, abych nebyl později zklamaný). Tím ale vytvářím sebenaplňující proroctví, které podvědomě způsobí, že cíle nakonec nedosáhnu.
Někdy je sebesabotáž také reflexí toho, že podvědomě chceme něco jiného, než jsou naše vědomé cíle. Jedná se tedy o konflikt mezi našimi podvědomými tužbami a tím, čeho chceme vědomě dosáhnout.
Tento mentální konflikt pak v konečném důsledku vede k chování, které je příčinou špatných rozhodnutí, neefektivního jednání a které nám brání v dosažení našich cílů.
Často sami sebe sabotujeme, protože nám chybí sebedůvěra, nevidíme naše schopnosti pozitivně a jsme přesvědčeni, že podobně kriticky nás vidí i naše okolí.
Dalším důvodem pro sebesabotáž může být, že nejsme schopni kontrolovat naše nálady, celkový psychický stav a hlavně naše reakce na negativní okolnosti a chování lidí kolem nás.
Systematickou prací na způsobu našeho myšlení můžeme tyto negativní faktory eliminovat.
2. Jaké druhy sebesabotáže známe a jak nás ovlivňují
Jeden z hlavních důvodů, které vedou k sebesabotáži je strach. Může jít o strach ze selhání, strach z toho, že udělám chybu nebo strach z jakéhokoliv rizika. Často máme ale také permanentní obavy z věcí, které nejsme schopni ovlivnit a zatěžujeme tím úplně zbytečně náš mentální fitness.
Život nám stěžují i určité negativní vlastnosti a návyky, jako je nerozhodnost, přebírání názorů z okolí bez kritické analýzy, nebo přehnaný perfekcionismus.
Další negativní faktor může být naše neschopnost chovat se dostatečně asertivně, plánovat dopředu nebo neschopnost anticipovat konsekvence našeho chování. S tím souvisí i impulsivní chování a neschopnost důkladně a pokud možno bez emocí si důkladně rozmyslet důležitá rozhodnutí.
Další způsob jak si stát v cestě může být způsoben tím, že máme potíže přiznat omyly a chyby, máme na sebe přehnané nároky, nebo jsme k sobě přehnaně kritičtí a permanentně se srovnáváme s ostatními.
Určitě si nepomáháme, když naši neschopnost dosáhnout cílů svádíme na ostatní lidi, neustále lamentujeme nad negativními okolnostmi, smůlou v životě apod.
Vše se ale odvíjí od deficitu sebedůvěry a tím způsobeného negativního myšlení typu „prostě nejsem dostatečně dobrý, to nepůjde, to neumím, teď nemám čas, ještě nejsem připraven na změnu, atd.“ Pokud uvažujeme tímto stylem, soustředíme se hlavně na to, co nejde nebo co nefunguje. Určitě znáte ten typ lidí, kteří vám sáhodlouze vysvětlují, proč něco nejde a soustředí se hlavně na problémy a ne na jejich řešení.
3. Proces vedoucí k překonání sebesabotáže
Nejdříve musíme analyzovat ty oblasti našeho chování, které nám brání, abychom postupovali tak, jak si přejeme. To znamená, že si musíme uvědomit, jaké myšlenky se nám denně honí hlavou, jak se denně rozhodujeme a jak se v konkrétních situacích chováme a jaké to má pro nás následky. Je nutné přijít na to, co toto chování spouští.
„Spouštěči“ mohou být nějaké okolnosti jako chování někoho kolem nás, konkrétní místo, věc nebo stres. Často je naše rozhodování a z toho rezultující chování důsledkem „programů“ zafixovaných v našem podvědomí. Tyto „programy“ jsme získali většinou v dětství od rodičů nebo lidí v našem okolí. Dobrá zpráva je, že je možné je změnit resp. přepsat.
Nástroj vhodný k tomuto účelu je vizualizace, která se používá často ve vrcholovém sportu. Naše podvědomí není schopné rozlišovat realitu a fikci. Pokud si tedy budeme představovat sami sebe, jak se v situacích, které u nás normálně spouštějí sebe-sabotující procesy, chováme konstruktivně, za nějakou dobu se nám podaří destruktivní mentální procesy eliminovat a nahradit pozitivními. Chce to ale pravidelný denní trénink (pár minut stačí).
Můžeme se také pokusit představit si celou situaci v širší perspektivě a uvědomit si, že se jedná ve své podstatě o banalitu. Tím získáme lepší kontrolu nad našimi myšlenkami, emocemi a rozhodnutími.
Dalšími destruktivními elementy jsou sebe-limitující názory a deficit sebedůvěry. Na jejich odstranění můžeme použít následující nástroje:
Sám sobě položím otázku, jak bych choval v této situaci, kdybych měl dostatek sebedůvěry. Pokusím si sám sebe představit v této roli a několikrát si tento nový scénář mentálně přehraji.
Vezmu si maximální poučení z chyb, které jsem v minulosti udělal, ale pak se budu snažit negativní pocit s tím související vymazat z paměti. Pokusím se neosočovat sám sebe z minulých chyb, musím je prostě spláchnout (vizualizace: představím si, jak odplovají s proudem vody pryč).
Pracuji mentálně na tom, abych byl sámk sobě shovívavý a měl sám k sobě pozitivní vztah a cítil vůči sobě kladný pocit.
4. Další tipy jak se zbavit sebesabotáže
Učit se z chyb – každý večer si projít, co se ten den dělo, jak jsem v určitých situacích reagoval, co bych mohl příště zlepšit.
Rozšířit své zorné pole – nedívat se na události jenom z mojí úzké perspektivy ale i z perspektivy někoho jiného (třeba toho, kdo mě štve).
Vnímat změny jako proces – dívat se na změny v mém myšlení, rozhodování a chování jako na pozvolný proces. Změny se nám nepodaří navodit přes noc ale jen postupem času, pokud na sobě pracujeme.
Koncentrovat se na řešení spíš než na problémy – pokusit se odstraňovat překážky a hledat odpovědi, místo hledání argumentů, proč něco nejde.
Brát nejistotu jako přirozenou věc – v určitých situacích je nutné podstupovat určitá (kalkulovatelná) rizika, je nutné si důkladně rozmyslet, co můžu získat a co můžu ztratit.
Dělat si čas na sebereflexi – pravidelně si procházet svoje myšlenky, pocity, rozhodnutí, chování a reakce okolí. Zjistit, co funguje a co ne, zařídit se příště podle toho.
