Dr. Ivan Černohorský
Od útlého věku do našich dětí školní aparát hustí ty „správné“ odpovědi, učí ty „jediné existující pravdy“ a trestá za každou odpověď, která je mimo předepsané schéma.
Divergentní Myšlení nám oproti tomu umožňuje vidět
- každý problém z mnoha různých perspektiv,
- klást otázky různými způsoby,
- nacházet na ně mnoho různých, plausibilních odpovědí
- nacházet originální řešení „out of the box“
- a pracovat permanentně na jejich vylepšení.
Základ pro kreativní procesy je nám vrozen. Divergentní myšlení je základem pro jakoukoliv kreativitu a je nám dáno (zadarmo a bez námahy) do kolébky.
Jako děti ovládáme tento způsob myšlení na mistrovské úrovni. Potom nás zapojí do systému školního vymývání mozků tím způsobem, že nás systematicky učí, že existuje vždy jenom jedna správná odpověď. Jinak je to chyba, za kterou následuje trest.
Divergentní myšlení tak z našeho repertoáru pomalu mizí. George Land dal v roce 1968 1500 dětem ve věku 5 let test, který používala NASA k testování kreativity nových inženýrů. Pětileté děti skórovali s 98% na úrovni géniů. Land je pak testoval opět v 10 a 15 letech a jejich schopnost kreativně uvažovat se v jejich testu snižovala na 32%, v 10 letech a pouhých 12 %v 15 letech. Ten samý test aplikovaný na 260.000 dospělých přinesl průměrný výsledek ca. 2%.
Proč je to tak?
Škola jako pásová výrobna: Britský autor Ken Robinson si myslí, že naše školní systémy, které vznikaly v 19 století, byly koncipovány pro potřeby průmyslové revoluce a také se jimi nechali do velké míry inspirovat. Podle něj jsou školy do dnešního dne do určité míry organizovány jako pásové výrobny.
Zde několik příkladů:
– specializované výrobní haly (třídy)
– specializace na jednotlivé předměty
– vzdělání po jednotlivých dávkách
– třídění dětí dle data výroby (věkové skupiny)
– standardizace (standardizované testy)
– sankce za zmetky (špatné známky)
Základem tohoto systému je tedy konformita, uniformita a standardizace.
Kdo nezapadá, toho utlumíme
Kdo nezapadá do tohoto systému je diagnostikován jako mentálně postižený (např. Attention Deficit Hyperactivity Disorder – ADHD) a je mentálně utlumen medikamenty. V USA má ADHD podobu epidemie.
Bez kreativních řešení jsme ztraceni
Abychom připravili naše děti na budoucnost, je ale potřeba v nich kreativitu podporovat a ne potírat. Ekonomický a technologický vývoj je tak dramatický, že nedává smysl biflovat ve škole fakta, která se neustále mění, ale podporovat v dětech kreativitu tak, aby byly připraveny nacházet originální řešení na výzvy v budoucnosti.
